Kallistos a Ignatios Xantopulos:
Poučení pro mlčící ve sto kapitolách
1. O nutnosti vzájemného poučování v dobrém
2. Ukazují, že toto poučení píší jako odpověď na prosbu nějakého bratra, aby splnili přikázání otců. Vyprošují Boží pomoc sobě k psaní a čtenářům k pochopení a konání napsaného
3. Program ponaučení
4. Základní začátek
5. Vznešenost milosti svatého křtu, co jí škodí a co ji pozvedá
6. Ve svatém křtu jsme obdrželi zdarma Boží milost, když ji přikrýváme vášněmi, můžeme ji opět očistit plněním přikázání
7. Ten, kdo žije podle Boha, musí projít všechna přikázání, ale hlavní část pozornosti věnovat prvním z nich, protože z nich se rodí další
8. Počátek každé bohumilé činnosti je vzývání jména našeho Pána Ježíše Krista s vírou a prosba za pokoj a lásku, které z Něho vyzařují
9. Skrze tyto tři věci a s těmito třemi věcmi společně dostáváme hojnost všech dober (O vzývání jména Pána Ježíše, o pokoji a lásce)
10. I náš Pán Ježíš Kristus je ve dny svého spasitelného utrpení i po vzkříšení odkázal svým učedníkům jako konečná přikázání a božské dědictví
11. V těchto třech jsou zahrnuta všechna dobra
12. Dar a navštívení svatého Ducha dostávají věřící od Boha Otce v Kristu Ježíši a jeho svatém jménu
13. Svatými otci a Duchem svatým, který v nich žije, nám bylo správně ukázáno, že se máme modlit k našemu Pánu Ježíši Kristu a u něho prosit za milosti
14. Ten, kdo se rozhodl jít k Pánovi cestou mlčení, musí si také vybrat i dokonalou poslušnost
15. Jaké jsou příznaky pravé poslušnosti, které má mít pravý poslušník, aby mohl poslouchat bez pádů
16. Ten, kdo touží horlivě pro Boha mlčet, musí být naplněn dobrým v pravé víře
17. O dvojí bázni Boží: začátečníků a dokonalých
18. Za přikázání a víru v našeho Pána Ježíše Krista jsme povinni položit i vlastní život, vyžadují-li si to okolnosti
19. Přirozená metoda sestoupení do nitra srdce vnímáním skrze dýchání za současné modlitby: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou.“ Tato metoda velmi působí na soustředění mysli
20. Znovu o přirozené metodě vzývání Pána Ježíše Krista spolu s dýcháním
21. I svatý Jan Zlatoústý učí modlitbě uvnitř srdce slovy: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou“
22. A svědčí o tom i sv. Klimak a Isichij
23. Tomu, kdo touží být zdrženlivé mysli, ale zvláště začátečníkovi, jsou potřebná vhodná cvičení v modlitbě, aby žil mlčenlivě v nesvětlé cele, protože skrze to se mysl s myšlenkami přirozeně spojují v jedno
24. Nejvíce je však soustředěnost mysli dána naším Pánem Ježíšem Kristem za vzývání jeho svatého jména v srdci; tato přirozená metoda sestoupení do srdce cestou dýchání, samoty na tichém a šerém místě a vše ostatní jsou k tomu pouze prostředky
25. Jak má mlčící prožít dobu od večera do probuzení ze spánku
26. Jak vstát ze spánku a čím se zabývat do rána
27. Jak se má žít od rána do oběda
28. O tom, že je nutné se vyhýbat prázdnosti a že je nutné, aby církevní tradici zachovával i mlčící
29. Ještě o modlitbě a co se máme vždy modlit
30. O tělesné obživě, tj. jak má jíst mlčící
31. Jak má asketa jíst v pondělí, ve středu a v pátek
32. Jak se má jíst v úterý a ve čtvrtek
33. Jak se má jíst v sobotu. Též o bdění a o tom, jak při bdění přijímat potravu
34. Jak se má jíst v neděli a o druhých věcech. Též o námaze a pokoře
35. Jaký způsob obživy se má zachovávat a jak se má žít během postu, zvláště pak ve Velkém postu
36. O rozvážnosti v podrobnostech a o tom, že zmírnění činnosti nemá cenu a o poslušnosti
37. Co má asketa dělat od jídla do západu slunce. O tom, že je nutné věřit, že podle naší námahy a množství činů obdržíme i dar Božích darů
38 Čistá modlitba je více než jakékoliv dílo
39. O množství poklon během dne a noci
40. O tom, že Bůh nerozděluje své dary jen podle množství naší námahy a skutků tak, jak jsme řekli, ale i podle návyku, způsobilosti, podle víry a naší přirozené vnímavosti
41. O všeobjímající a dokonalé rozvážnosti. O tom, kdo žije tělesně proti přirozenosti, o tom, kdo žije podle přirozenosti a duševně, a tom, kdo žije výše než je přirozenost a duchovně
42. Ještě o rozvážnosti v porovnávání
43. O změně a proměně, která se uskutečňuje s každým člověkem, a o velké slávě pokory
44. O pokání, čistotě a dokonalosti
45. O pěti počínáních začátečníka nebo toho, kdo k němu přistupuje, tj. modlitbě, zpívání žalmů, čtení, myšlení na Boha a ruční práci
46. Odkud má začít ten, kdo touží žít rozumně v mlčení, jaký se má stanovit jeho začátek, jak je pěstovat, jak v něm prospívat a dosáhnout dokonalosti
47. O mlčení u začátečníků
48 O pozorné a střízlivé modlitbě srdce a jejím konání
49. Jak nás naučili svatí otcové říkat modlitbu
50. O tom, že nejen u svatých otců, ale i u apoštolů nalézáme tajemným způsobem vyslovená slova této svaté modlitby
51. O tom, že začátečníci se mohou někdy modlit všemi slovy modlitby a jindy jen její částí, to však má být uvnitř srdce a vždy. Též i o tom, že se slova modlitby nemají často měnit
52. O tom, že plod vnitřní modlitby srdce potřebuje dlouhou dobu cvičení a sebenucení a že vše dobré se dosahuje nemalým úsilím a za dlouhou dobu
53. O nečisté modlitbě srdce a o tom, jak se dosahuje čisté a soustředěné modlitby
54. O soustředěné a čisté modlitbě srdce a teplu, které se z ní rodí
55. Teplo má rozličné původy, ale to, které pochází z čisté modlitby srdce, je jediné vskutku pravé
56. Jaké je přímé působení tepla srdce
57. O touze po Pánu a božském rozpoložení, které se rodí z vroucí pozornosti a modlitby
58. O slzách srdce a ještě o božské touze a rozpoložení
59. Napomenutí, že se nemá hledat to, co přesahuje míru, a o neustálém pamatování srdcem na našeho Pána Ježíše Krista
60. O vroucí horlivosti, o Božím zjevení v nás a o pravém posvěcení milostí
61. O Božím a nepřátelském působení
62. O osvíceném a nebloudícím učiteli
63. O pravém a lživém osvícení, tj. o světle Božím a světlu zlém, nepřátelském
64. O potřebné a nepotřebné touze, a jak se k nim máme chovat
65. Svatí otcové označují v čisté modlitbě a konání mysli za nevhodné nejen nepotřebné, ale i dobré touhy
66. O čisté a dokonalé mysli, duši a srdci
67. Jak viděli proroci obrazná vidění
Kapitoly 68-70 se nezachovaly.
71. O čisté modlitbě
72. Něco jiného je apatie mysli a něco jiného je pravá modlitba, která je výše
73. Ještě o tužbách a domněnkách mysli a o příznacích klamu a pravdy
74. O útěše božské a klamné
75. O božském blahu tryskajícím ze srdce
76. O tom, že toto duchovní blaho má mnoho projevů, ale nemá žádné pojmenování
77. Kdo touží žít v mlčení správně, musí mít tiché srdce
78. Jak prospívat v tichosti a o třech silách v duši: dráždivé, toužící a rozumové
79. V případě pádů je nutné co nejdříve činit pokání a tak se moudře posílit proti budoucím pokušením
80. O pádech a pokání
81. O pokání, bázni, lásce, pláči, slzách a sebepokořování
82. O bdělosti a o tom, že se na své cestě musí člověk chovat ostražitě
83. O tom, že mlčící má být horlivý ve všem, co bylo řečeno, ale především má být tichý a pokorný a vždy se má snažit vzývat uvnitř srdce Pána Ježíše Krista
84. O dobré a nadšené lásce k Bohu a božské kráse
85. O boji, poučujícím dopuštění a o opuštění Bohem
86. O apatii a o tom, co je lidská apatie
87. O apatii a dokonalosti
88. O chtivosti, smyslnosti, vášnivosti a apatii
89. Kdo je chtivý, smyslný, vášnivý a apatický a o léčení těchto neduhů
90. O víře, naději a lásce
91. O svatém přijímání a o tom, kolik blaha nám při čistém svědomí přináší časté přijímání
92. Je nezbytné znát zázrak svaté eucharistie, čím je, k čemu byla ustanovena a v čem je její užitek
93. Konec všeho, co bylo obšírně řečeno a zvláštní napomenutí adresátovi
94. Jak je třeba poslouchat a přijímat duchovní slova otců
95. O tom nejdůležitějším: jak se máme modlit, o pravém posvěcení a božské moci
96. Druhé shrnutí
97. O tom, že mlčení je vskutku pravý, jistý a otci doporučený obraz života a je ihned za poslušností, která je svatými nazvána skrytým životem v Kristu
98. O tom, že jsou i jiné cesty ke spáse, ale tato je královská a vede k přijetí za syny
99. V důsledku velikosti má tento způsob života mnoho pojmenování
100. Ponaučení, že je správné, abychom se i my snažili s Boží pomocí konat správně askezi, abychom dosáhli i nyní jakoby zálohou těch nadpřirozených a nejvyšších darů a abychom je skrze malou lenost neztratili
na duchovní texty
na teologii
na úvodní stránku