64. O potřebné a nepotřebné touze, a jak se k nim máme chovat

Protože jsme dříve mluvili i o touze a o nepotřebné touze, zdá se nám vhodné, že bude velmi užitečné, nakolik toho budeme schopni, ještě si promluvit o ní a vůbec o všech touhách. Vždyť tato proklatá vášeň se velmi protiví čisté modlitbě srdce a jedinečnému nebloudícímu konání mysli. Proto o ní a proti ní často mluví svatí otcové. Tyto rozličné touhy jsou, jak říkají otcové, jakoby most pro démony, přes nějž tito vrahové vcházejí a přecházejí, aby se nějak spojili s duší, učinili ji úlem neužitečných trubců a příbytkem bezplodných a vášnivých myšlenek. Takové touhy je nutné vymést pryč, i když se ti někdy i nechce, a postavit jim skrze pokání, zkroušenost, pláč a pokoru, ale především skrze jejich zhanobení touhy dobré. Tyto věci se mají použít v boji proti nepotřebné touze. Jimi se má porazit v její nečestnosti a nestydatosti a dosáhnout slavného vítězství. Když budeš tak konat, neuškodíš si, ale naopak dosáhneš velkého užitku z toho, že budeš konat svá díla s jistotou. Tehdy budeš nedobré touhy vyhánět dobrými a nepřátele budeš porážet jejich vlastními zbraněmi jako kdysi prorok David Goliáše.[1]

 Předcházející kapitola    Obsah    Další kapitola

 



[1] 1Sam 17.49