Protože řečené je nám v mnohém nevyhovující, vždyť ti, kteří procházejí životem, jím procházejí rozličně, je ti třeba ukázat jisté výrazné črty tohoto života. Když se jich budeš držet jako pravidel, budou ti znameními, že žiješ správně a bez zbytečných omylů. A tak ti říkám, že pro skutečného poslušníka je nutné, jak se nám zdá, aby zachovával následujících pět ctností. Za prvé: důvěru. Čistou a neklamnou důvěru ke svému představenému (duchovnímu vůdci) v té míře, aby na něho hleděl jako na samého Krista a podřizoval se mu jako samotnému Kristu. Vždyť Pán Ježíš říká: „Kdo poslouchá vás, poslouchá mne, kdo pohrdá vámi, pohrdá mnou; kdo však pohrdá mnou, pohrdá tím, který mě poslal.“[1] A apoštol učí: „Všechno tedy, co není z víry, je hřích.“[2] Za druhé: pravdu, tj. aby byl pravdivý ve slovech i skutcích a přesném vyznávání myšlenek. Stojí přece psáno: „Počátek tvých slov je pravda“[3] a „Hospodin pravdivé opatruje.“[4] A Kristus říká: „Já jsem pravda.“[5] Za třetí: abys nekonal svou vůli. Vždyť pro poslušníka, jak se říká, je konání vlastní vůle největší ztráta a škoda. On musí vždy a ochotně odříkat své vůle. To znamená ne z přinucení od svého otce. Za čtvrté: abys nikdy neodporoval a neodmlouval. Vždyť odporování a debatování nepatří k přirozenosti zbožných. I svatý Pavel píše: „Chce-li ovšem někdo tvrdohlavě hájit svoje mínění, tomu říkám: u nás to ve zvyku není, ani v ostatních církevních obcích.“[6] Jestliže se to tak jednoduše zakazuje všem křesťanům, to tím spíše mnichům, kteří dali slib úplné poslušnosti ve všem. Odporování a debatování pocházejí ze samolibosti, spolubydlící nevěry a namyšlenosti. Naopak neodporování a neodmlouvání pochází z pravého a pokorného rozpoložení. A za páté je třeba pečlivě zachovávat následující ctnost: přesně a horlivě vše vyznávat svému představenému (duchovnímu otci). A při postřižení, jako bychom stáli před strašnou Kristovou soudní stolicí, před Bohem a jeho svatými anděly, jsme dali spolu s jinými sliby slib, že budeme vyznávat počátek i konec našeho snažení a konání i tajné touhy srdce. Jak řekl i prorok David: „Svůj hřích jsem před Hospodinem přiznal,… a ty jsi ze mne sňal nepravost.“[7] A Klimak: „Když rány ukážeme, nezmění se k horšímu, ale budou vyléčeny.“[8]
Tomu, kdo bude moudře zachovávat těchto pět ctností, ať je zřejmé, že se již nyní, jakoby zálohou, stává účastníkem blaženství spravedlivých. Toto je jakoby kořen a základ správné poslušnosti. A nyní slyš, jaké jsou jeho větve, plody a přístřeší.
„Z poslušnosti,“ říká Klimak, „se rodí pokora, z pokory rozvaha, z rozvahy prozíravost a z ní prozření.“[9] To je dílem samého Boha, úžasný a nadpřirozený dar, který dává blaženým, ba zbožštěným. Z toho, co jsme řekli, ať je ti jasné i to, že podle množství pravdivosti a horlivosti tvé poslušnosti v tobě bude pramenit pokora, opět podle množství pokory rozvaha, atd. až k poslední ctnosti. Proto, kolik máš jen sil, usiluj se jít cestou poslušnosti bez pádů, a tak budeš neomylně postupovat vpřed. Jestliže budeš na této cestě nějak kulhat, věz, že ani to další, co budeš mít na cestě, nezvládneš správně, tj. nedosáhneš života podle Krista a nedosáhneš věnce, který se dává vítězům. Proto ať je ti poslušnost i vše ostatní, co jsme ti výše ukázali, průvodcem na cestě. Ať je ti jakoby kompasem, který používají námořníci k určení správné cesty, abys, když na ně budeš bez pochybování hledět, mohl bez problémů přeplavat velkým mořem ctností a tak dosáhnout mírného přístavu apatie. Jestliže na tebe i zaútočí nějaká bouře, i to se ti stane jen podle množství tvé poslušnosti. Pravému poslušníku nemůže, jak praví svatí otcové, uškodit ani ďábel. Ale abychom ti krátce ukázali, jaká je úctyhodná výšina poslušnosti, rozpomeňme se ještě na jedno slovo svatého otce.
Opět mluví tento jasný svícen života podle Krista, autor nebeského Žebříku: „Otcové nazývají zpívání žalmů zbraní, modlitbu hradbou, neposkvrněné slzy koupelí, ale blaženou poslušnost nazvali vyznavačstvím, bez něhož nikdo z podléhajích vášním nespatří Pána.“[10] To je snad, alespoň nám se to zdá, dostatečný obraz ke skutečné chvále blažené poslušnosti. Ale i zkušeností můžeme vidět, jak velkým činem je poslušnost, pokud obrátíme pozornost na to, co bylo dříve, na to, co bylo příčinou našich škod a smrtelnosti. Pohlédněme na to, jak jsme byli na počátku stvořeni a co bylo příčinou obnovení našeho blaženého stavu a nesmrtelnosti. Zjistíme, že příčinou našich škod bylo Adamovo sebevědomí, svévolnost a neposlušnost, z nichž vzešlo přestoupení Božího přikázání. Na druhé straně naše obnovení a nesmrtelnost pocházejí od druhého Adama, našeho Pána Ježíše Krista, který byl téže mysli s Bohem Otcem, poslouchal jej a vyplnil jeho přikázání. „Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe,“ říká Spasitel, „ale Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat. A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi to pověděl Otec.“[11]
A tak jako v praotci a jeho potomstvu je kořenem a matkou všeho zla pýcha, tak v novém Bohočlověku Ježíši Kristu a v těch, kteří se rozhodli žít podle jeho vzoru, je pramenem a základem všeho dobra pokora. Vidíme, že takové zřízení a konání zachovává nadpřirozený nebeský svět andělů, kteří hledí na Boha, i naše pozemská církev. Z toho se učíme věřit, že ti, kteří se odklánějí od tohoto základního zákona a vybírají si život drzé svévole, se odklánějí od Boha, od jeho nádherného dědictví a od všeobecné církve. Za to budou odevšad vyhnáni a posláni do temnot podsvětí. A předpokládáme, že k témuž budou odsouzeni i zločinci, kteří se staví na stranu padlé Jitřenky, žvaniví heretici všech dob, tak jak to i ukazují božská písma. Vždyť oni jsou pro samolibost a pýchu odvrženi od božské slávy a svatého sboru kolem ní.
Ale někdo moudře řekl, že opak je opaku lékem. Proto když je příčina všeho zlého v nás v nepokornosti a hrdosti a všeho dobrého v pokoře a zkroušenosti, pak ten, kdo chce žít bez hříchů, musí žít v poslušnosti otci, který je zkušený a pravdivý, dlouhými boji získal vidění božských věcí, v životě je okrášlen všemi ctnostmi a tak je každý jeho rozkaz i rada hlasem a radou samotného Boha. Vždyť „Spása,“ jak říká Moudrý, „je v mnohých radách.“[12] A muž bez rady je sám sobě nepřítelem. A jestliže se některému z důstojných otců dostalo i bez takovéto zkušenosti v poslušnosti možnosti získat božské mlčení, pak se tak stalo jen ze speciálního Božího zjevení a je to velmi řídké. A to, co je řídké, jak stojí někde psáno, není zákonem církve, tak jako nedělá jaro jedna vlaštovka. Ty však věř, že pravá poslušnost je jakousi přípravou k dobrému mlčení. Opusť to, co je při stavbách řídké, a zabývej se tím, co bylo pro všechny společně ustanoveno otci. Tak budeš hodným i odměny, která je přislíbena žijícím podle zákona.
Tak tedy co? Jestliže se na neznámou a neprozkoumanou cestu jen málokdo odváží vstoupit bez dobrého průvodce, jestliže se na moře nikdo neodváží bez zkušeného kormidelníka, jestliže umění nauk nikdo nedosáhne bez učitele, který této nauce rozumí, pak kdo si dovolí přistoupit k učení se umění všech umění a vědy všech věd, kdo si dovolí vstoupit na tajemnou stezku, která vede k Bohu, a pustit se na nekonečné duchovní moře, tj. mnišský život, který je podobný životu andělů, s přesvědčením, že dosáhne cíle bez učitele, vůdce a kormidelníka, který je zkušený a pravý? Vskutku takový, i kdyby to byl kdokoli, se klame a již před vykročením na cestu zbloudil jako nezákonně bojující. Ale naopak ten, kdo ještě neučinil ani krok, ale podřizuje se rozhodnutím otců, již dosáhl cíle. Vždyť odkud jinud se můžeme dovědět, jak bojovat proti tělu a bránit se proti vášním a běsům? Jak se bez otců můžeme naučit odlišovat dobré od nedobrého, když se ke ctnostem přichycují i špatné vášně a vždy stojí i u jejich dveří? Jak bychom bez nich mohli moudře držet na uzdě tělesné smysly a ladit jako struny na houslích duchovní síly? Vskutku budeme moci bez nich rozlišovat hlasy, zjevení, vnuknutí, božská vidění, úklady, léčky a ďábelské přízraky? Jednou větou: Jak můžeme dosáhnout jednoty s Bohem, naučit se božským tajemstvím, když v tom nebudeme posvěceni skutečným a posvěceným vůdcem? To není přece možné. Vždyť vidíme, že i Bohem vybraný nástroj, blažený Pavel, tato Kristova ústa, světlo a slunce světa, tento všeobecný učitel, spěchá k apoštolům, aby spolu s nimi zkoumal svou radostnou zvěst. Proč to? "Zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo,“[13] říká. A když vidíme, že i sama Boží moudrost, náš Pán Ježíš Kristus, o sobě říká: „Protože jsem sestoupil z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Otce, který mě poslal.“[14] A o svatém a životodárném Duchu říká, že „On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší.“[15]
Když se díváme na tyto podivuhodné skutky, které v sobě zahrnují vše nebeské i pozemské, chvějeme se překvapením a úzkostí při pomyšlení na naši bezmocnost a lenost, a když vidíme, v jakém nebezpečí jsou ti, kdo se lehkomyslně a samovolně rozhodli žít podle vlastního. Vždyť to je jen k jejich zkáze. Tento boj je vskutku strašný, je v něm nesčíslně loupežníků, neustálé útoky pirátů a nesčetná zmítání korábu. Proto se z mnohých zachrání jen nemnozí. Ale o těch, kteří chodí tak, jak chtějí, je psáno: „Právě oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka“[16] a „Ty každému splatíš podle jeho skutků.“[17] Vždyť není důležité, co kdo chce, ale zda chce a žije. Kéž ti dá Pán, abys všechno dobře pochopil.[18] Ty i každý, kdo touží žít podle Boha, pochop z těchto slov Písma jakoby z třásní celou duchovní látku blažené poslušnosti. Pospěš si, tak jak jsme uvedli již dříve, aby sis našel dobrého a dokonalého učitele. „Tuhý pokrm je však pro vyspělé,“ jak říká Pavel, „kteří už mají vnitřní smysly návykem vycvičeny, aby dovedli rozlišit dobré od zlého.“[19] Když budeš takto hledat, tj. pevně a s vírou, bez hříchů dosáhneš daného cíle. Vždyť Boží Písmo říká: „Každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.“[20] A tento zkušený učitel tě po pořádku a řádně naučí všemu, co je správné a zbožné. A on tě povede k ještě lepšímu a duchovnějšímu. K tomu, co není v silách všech a co není všem dostupné. To však tehdy, když uvidí, že se ochotně držíš ve všem mírnosti, chudoby a jednoduchosti - v jídle, pití, přikrývkách a oděvech, že ti stačí to, co je potřebné a nutné v tomto čase, nehledáš nic zbytečného, co by lahodilo jen chtění, tak jak to dělají ti, kdo žijí nerozumně a sami vytahují meč proti své spáse. Vždyť velký apoštol říká: „Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni.“[21]
Ty se však toužíš poučit i u nás a chceš, abys měl od nás písemně vše, co se týká počátku, středu i konce života s Kristem. To je chvályhodný požadavek, ale těžká je na něj rychlá odpověď. Proto, ať nad námi rozprostře Kristus svou pomocnou pravici, abychom splnili tvůj požadavek. Učiníme to, abychom zahlédli nádherný dům Božího mlčení, který je postaven na dokonalé poslušnosti. A tak, upevněni učením otců, pocházejícím z hnutí Ducha, říkáme toto:
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola