Tak jako toto naše tělo, když z něho odejde duše, je mrtvé a zapáchá, tak je i duše, která se nepozvedá k modlitbě, mrtvá, ubohá a zapáchající zlem. To znamená, že ten, kdo je zbaven modlitby, je na tom hůře, než by zemřel jakoukoliv smrtí. Tomu nás dobře učí veliký prorok Daniel, který považoval za lepší zemřít, než být, i když jen na okamžik, zbaven modlitby.[1] Dobře nás to také učí sv. Jan Zlatoústý: „Každý, kdo se modlí, rozmlouvá s Bohem. Jaká je to velká věc, že člověk může hovořit s Bohem, chápe každý z nás, ale popsat tuto čest slovy snad nikdo nemůže. Vždyť tato čest převyšuje i důstojnost andělů.“ „Modlitba je to, co mají andělé a lidé společné, a v modlitbě není nic uprostřed mezi jednou a druhou přirozeností. Modlitbou se lišíš od zvířat, ona tě spojuje s anděly. A ten, kdo se snaží celý život cvičit v modlitbách a službě Bohu, stává se životem, ctí, blažeností, moudrostí a rozumem brzy podobným andělům.“ „Když ďábel vidí duši ohrazenou ctnostmi, nemůže k ní přijít blízko, bojí se moci a síly, kterou jí dávají modlitby, které sytí duši více nežli pokrmy tělo.“ „Modlitby jsou nervy duše. Tělo se udržuje v pořádku skrze nervy, žije skrze ně, pohybuje se a je celistvé. Když však někdo nervy přesekne, tehdy se zničí harmonie těla. Tak je to i s duší, která je harmonizována svatými motlitbami. Ony jí dávají jednotu a lehce vedou cestou dobra. Jestliže se však zbavíš modlitby, tehdy děláš totéž, jako kdybys vytáhl rybu z vody. Vždyť tak, jak je rybě životem voda, tak tobě modlitba.. Jí se dá vzduchem jako by skrze vodu vystoupit na nebesa a stát v blízkosti Boha.“ „Modlitba a prosby dělají člověka chrámem Božím. A tak jako zlato, drahocenné kameny a mramor zdobí královské paláce, tak modlitby krášlí chrámy Kristovy, duše věřících. Co pochvalnějšího ještě můžeme říci o modlitbě než to, že nás činí Božími chrámy a že toho, jehož nemohou pojmout nebesa, přivádí do živé duše?“ „I z toho se dá vidět síla svatých modliteb, že Pavel, který jakoby na křídlech obletěl celý svět, přebýval ve vězeních, byl bičován, nosil okovy, žil v krvi a bídě, vyháněl démony, křísil mrtvé a léčil nemocné, nekladl při misionářské práci na nic z toho naději, ale ohrazoval modlitbami duši a po znameních a vzkříšení mrtvých spěchal na modlitby, čímž korunoval dílo. Vždyť i při vzkříšení mrtvých i při všem jiném je modlitba prostřednicí. Tak jako působí voda na život dřevin, takovou moc má modlitba v životě svatých.“ „Modlitba způsobuje spásu, je pramenem nesmrtelnosti, nezničitelnou hradbou církve, nepřekonatelnou silou, je hrozná pro démony a pro nás spasitelná v dobrém díle.“ „Tak jak za královnou, která vejde do města, následuje její veškeré bohatství, tak za modlitbou, která vchází do duše, vstupují všechny ctnosti.“ „Co jsou základy pro dům, to je modlitba pro duši. Je nutné ji získat do duše jako základy nebo kořen. Na ní se pak různě staví čistota, zájem o ubohé a zachovávání všech Kristových zákonů.“ „Světlo mysli a duše je horlivá modlitba. Ta je nehasnoucím a neuhasínajícím světlem. Proto nám náš zlý nepřítel vkládá do mysli nezměrné množství nečistých myšlenek i jiného, o čemž ani nemůžeme uvažovat. Tím se snaží obtěžovat duši v době modlitby.“ „Modlitba je velkou zbraní a velkou ochranou.“A Řehoř Teolog říká: „Důležitější je pamatovat na Boha nežli dýchat.“ „Mysli na Boha častěji, než dýcháš.“ A svatý Izák: „Bez neustálé modlitby se nemůžeš přiblížit k Bohu.“ „Přijetí jiných starostí po modlitbě vede k rozhárání myšlenek.“ „Každá modlitba, která neunaví tělo a nezkruší srdce, je podobná nedonošenému dítěti. Vždyť taková modlitba je bezduchá.“ A Klimak: „Modlitba je svou kvalitou společenstvím a sjednocením člověka s Bohem. Svou mocí zachovává svět a usmiřuje Boha, je matkou, ale i dcerou slz, skrze ni jsou nám odpuštěny hříchy, je mostem přes pokušení, chrání před utrpením, ukončuje boje, je činností andělů a potravou všech beztělesných mocností, je budoucí radostí. Je činností, která nemá konec, je pramenem dobrodiní, je zastánkyní, ale i získává dary, je neviditelnou cestou vpřed. Je pokrmem duše, osvícením mysli, ničí naši ubohost. Je důkazem naděje, zničením pout starostí, bohatstvím mnichů, pokladem mlčících. Zmenšuje hněv. Je zrcadlem duchovního pokroku a ukazuje jeho míru (množství). Modlitba zvěstuje budoucnost a je znamením budoucí slávy. Pro toho, kdo se skutečně modlí, je modlitba mukou, soudem a Božím trůnem ještě před soudem budoucím.“[2] A ještě: „Modlitba není nic jiného než odcizení se viditelnému a neviditelnému světu.“ A sv. Nil: „Jestliže toužíš dosáhnout modlitby, odřekni se všeho, abys vše získal.“ A ještě: „Modlitba je vystoupení mysli k Bohu.“ A dále: „Modlitba je rozhovor mysli s Bohem.“ A opět. „Jako je chléb potravou pro tělo a dobro pro duši, tak je modlitba duchovním pokrmem.“
O tom (tj. o modlitbě jako duchovním pokrmu) tedy takto uvažujte.
Ale nyní je doba, abychom si, jak je v našich silách, něco krátce řekli i o tělesném pokrmu, o jeho míře, množství a kvalitě.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola