Nic tak nepůsobí a nenapomáhá k očištění duše, posvěcení mysli a těla, k jejich božské proměně a odražení vášní a démonů, či lépe řečeno k nadpřirozenému spojení s Bohem, jako časté přijímání, nakolik je to možné, svatých, přečistých, nesmrtelných a životodárných svátostí s čistým srdcem a úmyslem. Tyto svátosti jsou pravým tělem a pravou krví našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista. Proto je nutné o tom speciálně pohovořit a pak již ukončíme náš spis.
O tom, že je přijímání svatých Kristových svátostí krajně nezbytné, nemluví jen otcové, ale zvěstuje to jasnými slovy i ten, který je Pravda a Život: „Já jsem chléb života. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“[1] „Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“[2] A svatý Pavel říká: „Bratři, co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: »Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku«. Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: »Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku.« Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl chléb Páně nebo pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Proto musí člověk sám sebe zkoumat, a tak ať chléb jí a z kalicha pije. Kdo totiž jí a pije, a tělo Páně nerozlišuje od obyčejného chleba, jí a pije si odsouzení. Proto je mezi vámi tolik nemocných a churavých a mnoho jich už umřelo. Kdybychom se sami správně posuzovali, nebyli bychom trestáni. Ale když nás Pán trestá, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni s tímto světem.“[3]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola