Nyní je, synu, vhodná doba na to, abys přede vším jiným poznal, že tak jako ten, kdo se chce naučit střílet, může luk natáhnout jen po určitou hranici, tak ten, kdo se chce naučit žít v mlčení, má také takovou hranici – musí být vždy tichého srdce. Svatý Isidor říká: „Není vhodné konat cvičení pro ctnosti, ale ve cvičeních musí být zachována i nutná míra (tj. sladit všechna konání dohromady). Vždyť pokud se například cvičíme v tichosti a přerušíme toto cvičení nějakými špatnými pohnutkami, to neznamená nic jiného, než že sice toužíme po spáse, ale nechceme konat to, co je k tomu potřebné.“ Ale ještě před tímto svatým řekl král David: „On tiché vede cestou práva, on tiché učí chodit po své cestě.“[1] A Sirachovec: „Tichým se odkrývají tajemství.“[2] A nejsladší Ježíš: „Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek.“[3] A opět stojí psáno: „Laskavě pohlédnu na toho, kdo je tichý a mlčí, kdo se třese před mým slovem.“[4] A jinde: „Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“[5] Nebo dostanou za dědictví srdce, které přináší skrze Boží milost plod. Buď plod třicetinásobný nebo šedesátinásobný nebo stonásobný, podle pokroku jako začátečník, pokročilý a dokonalý. Toto srdce se nebude nikdy ničím trápit s výjimkou, že se jedná o dílo milosti.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola