A zde jsou slova svatého Efréma, který říká o apatii a dokonalosti toto: „Ti, kdo dosáhli apatie, se nenasytně zaměřují k nejvyššímu a touženému blahu a činí dokonalost nekonečnou a nedokonalou, protože věčná blaha nemají konce. Ta je konečná a dokonalá podle míry lidské síly a nekonečná a nedokonalá, neboť se dennodenně může zdokonalovat a pozvedat se k Bohu.“ Podobně mluví i svatý Nil: „Musíme rozlišovat dvojí dokonalost, jednu časnou a druhou věčnou, o níž píše apoštol: »Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.«[1] Slova až přijde to, co je dokonalé, ukazují na to, že zde nemůžeme obsáhnout Boží dokonalost.“ „Svatý Pavel rozeznává dvojí dokonalost. Jednomu a témuž člověku přiznává jak dokonalost tak nedokonalost. Ve vztahu k vezdejšímu životu ho nazývá dokonalým a ve vztahu ke skutečné a jemu vlastní dokonalosti ho nazývá nedokonalým. Proto říká: » Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit«[2] a o trochu dále: » Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí.«“[3]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola