Protože jsi nás, náš duchovní a milovaný synu, podle Božího slova, hnán touhou zkoumat Boží životodárné písmo a vniknout správně do jeho tajemství, často prosil o poučující slova a napsaná pravidla, která by byla k užitku tobě a může se stát, že i druhým, jak sám říkáš, uznali jsme za nutné, když ne dříve, tedy nyní splnit s Boží pomocí tvou chvályhodnou prosbu, zapomenout z lásky k tobě na naši lenost a podobat se ti ve tvé horlivosti v dobrém. Nejvíce se však bojíme Božího soudu, který hrozí každému, kdo ukrývá svůj talent, a též chceme splnit přikázání otců, které nám dali naši otcové a duchovní učitelé, abychom i ostatním zbožným lidem předávali to, čemu jsme se od nich naučili. Kéž Bůh, Otec lásky a štědrý dárce všeho dobra, který dává slovo i nemyslícím zvířatům, daruje nám, pomalým a němým, dobré slovo k otevření našich rtů a k užitku slyšících. Kéž podle svého slibu přikloní sluch k tobě i k učícím se, abyste moudře a rozumně chápali tato slova a podle nich žili. Vždyť bez něho, jak stojí psáno, nemůžeme konat nic spasitelného ani užitečného pro duši[1] a nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.[2]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola