Je vhodné vědět, že i když platí to, co říká svatý Maxim: „Mysl se nemůže stát apatickou pouze konáním dobrého, pokud v téže době nebude účastna mnohých a rozličných vidění,“ může podle svatého Nila člověk dosáhnout apatie, ale nemusí se správně modlit a může být ve víru různých pomyšlení a být vzdálený od Boha. Tento svatý otec o tom říká: „Ne každý, kdo dosáhl apatie, se již správně modlí. Vždyť takový ještě může být zaujat obvyklými myšlenkami (o věcech, ale bez hnutí vášní), může se rozptylovat jejich představami (tj. jejich obrazy a různými vazbami) a být daleko od Boha.“[1] A dále: „Ale i když se mysl nedotýká obvyklých myšlenek o věcech, neznamená to ještě, že dosáhla místa pro modlitbu. Vždyť se může zabývat filozofickým myšlením o těchto věcech a hloubat v jejich příčinných souvislostech. I když to vše jsou abstrakce, přesto se jedná o pohled na věci, který vkládá do mysli jejich obrazy. A tak se mysl vzdaluje daleko od Boha (mysl filozofuje, ale nemodlí se – to je stav mysli učených).“[2] I Klimak říká: „Ti, jejichž mysl se naučila správně modlit, vskutku hovoří tváří v tvář s Pánem, tak jako ti, kteří mluví do uší krále (tzn. nejbližší důvěrnost).“
Z takovýchto slov můžeš dobře pochopit rozličnost těchto způsobů života a konání, tj. mysli, která je pod působením z výsosti, a té druhé, která se řídí podle svého. Činností jedné je poučení a mnohé různorodé spekulace a činností druhé je pravá modlitba. A k tomu si zapamatuj následující: Něco jiného je apatie mysli a něco jiného je pravá modlitba. A že ten, jak ukazují otcové, kdo vládne pravou modlitbou, má i apatii mysli, ale o tom, kdo má apatii mysli, se ještě nedá říci, že vládne pravou modlitbou.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola