Svatý Jan Zlatoústý píše: „Je nutné znát zázrak této svátosti, v čem spočívá, proč byla ustanovena a jaký je z ní užitek. Je řečeno »Jen jedno je tělo,«[1] ale my jsme údy téhož těla.[2] Těmto slovům ať věnují pozornost ti, kdo jsou posvěcení! Ale abychom nebyli údy Kristova těla jen skrze lásku, ale skutečně, musíme se spojit s tímto tělem. A to se děje skrze potravu, kterou nám daroval Kristus, aby ukázal svou velikou lásku k nám. Proto se sám spojil s námi a otevřel nám své tělo, abychom se stali něčím jediným tak, jako tělo spojené s hlavou. A to je znakem největší lásky. Na to poukazoval Job, když mluvil o své čeledi, která ho tak milovala, že si přála srůst s jeho tělem: »Kdo by nám dal nasytit se z jeho těla?«[3] To říkali, když toužili zjevit svou velkou lásku k němu. S týmž úmyslem takto postupoval i Kristus. Učinil to proto, aby nás uvedl do většího společenství se sebou a ukázal svou lásku k nám. On dal těm, kdo po něm touží, aby ho nejen viděli, ale i dotýkali se ho, jedli ho, dotkli se zuby jeho těla, spojili se s ním a nasytili jím každou touhu.“[4] „Kdo přijímají tuto krev, stojí spolu s anděly, archanděly a ostatními nebeskými mocnostmi oblečeni v Kristovo královské roucho a mají duchovní zbraň. Tím jsem však neřekl nic velkého: oni jsou oblečeni do samotného Krále. Ale nakolik je velké a podivuhodné toto tajemství, natolik je pravdivé i to, že pokud k němu přistoupíš v čistotě, přistoupíš ke spáse, když však se špatným svědomím, je to k trestu a mukám. »Kdo totiž jí a pije Pána, nehodně, jí a pije si odsouzení.«[5] Jestliže jsou ti, kdo poskvrnili královský oděv, trestáni stejně jako ti, kdo ho trhají, pak co je podivného na tom, jestliže ti, kdo přijímají Kristovo tělo s nečistou duší, podléhají témuž trestu jako ti, kteří ho přibili hřeby na kříž? Pohlédni, jaký strašný trest popisuje Pavel slovy: »Kdokoli pohrdne Zákonem Mojžíšovým, po výpovědi dvou nebo tří svědků, propadne bez milosrdenství smrti. Považte, oč hroznější trest si zaslouží ten, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev smlouvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení.«“[6] A znovu: „Když budeme přijímat tělo Páně a pít jeho krev, zřetelně si uvědomujme, že se dotýkáme téhož těla, které sedí na výsostech a klanějí se mu andělé, a že se toto tělo nachází blízko nezničitelné moci. Toto tělo pojídáme. A kolik je nám odkryto cest ke spáse! On nás učinil svým tělem, dal nám své tělo a to vše nás neodvádí od zla?! Jaká bezcitnost a nerozumnost!“[7] A jinde: „Jakýsi podivuhodný stařec mi říkal, že mu bylo dáno, aby viděl a slyšel něco takového: Když ti, kdo mají odejít na věčnost, přijmou s čistým svědomím eucharistii, pak když zemřou, budou je kvůli tomuto přijímání na cestě z těla doprovázet andělé.“
A svatý Jan Damašský[8]: „Ale protože jsme něco dvojího a složeného, je třeba, aby i naše narození bylo dvojí a právě tak aby i pokrm byl složený. Proto je naše narození z vody a Ducha, taktéž pokrm je chléb života, náš Pán Ježíš Kristus, který sestoupil z nebe.“ A ještě o kus dále: „A tak jako ve křtu, neboť přece lidé jsou zvyklí umývat se vodou a mastit se olejem, spojil Kristus s vodou a olejem milost Ducha a učinil křest koupelí znovuzrození, tak i zde vzhledem ke skutečnosti, že lidé jí chléb a pijí vodu a víno, svázal s nimi své Božství a učinil je svým tělem a krví, abychom se skrze to, co je běžné a přirozené, povznesli k nadpřirozenému. Tělo je vpravdě sjednoceno s Božstvím, to tělo, které pochází ze svaté Panny. Toto tělo však nesestupuje z nebe, kam vystoupilo, ale sám chléb a víno se přeměňují v tělo a krev Pána Boha. Chceš-li se však dopátrat, jakým způsobem se to děje, stačí ti vědět, že skrze Ducha svatého tak, jako Pán přijal skrze něj tělo ze svaté Panny. Víc o tom nic nevíme, ale jen to, že Slovo Boží je pravdivé, činné, všemohoucí a způsob jeho působení je nevyzpytatelný.“ „Těm, kteří přijímají s vírou a důstojně, se stává svatá eucharistie přijímáním k odpuštění hříchů, k životu věčnému a k ochraně duší a těl. Těm však, kteří ji přijímají bez víry a nehodně, stane se soudem a trestem, jako i smrt Páně… Chléb a víno nejsou jen obrazem těla a krve Kristovy. Chraň nás toho Bůh! Jsou pravým zbožštěným tělem a pravou krví. Vždyť on sám řekl: » Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.«“[9] „Kristovo Tělo a Krev napomáhají k upevnění naší duše a těla, nepodléhají zániku a rozpadu, ale jsou nám k ochraně a očištěním před jakoukoli poskvrnou. Když jsme jimi očištěni, spojujeme se s Kristovým tělem a jeho Duchem a stáváme se Kristovým tělem. Tento chléb je počátkem chleba budoucího, zvaného vezdejší. A slovo vezdejší může znamenat buď chléb budoucí, tj. chléb budoucího věku, nebo chléb, který nyní přijímáme k zachování našeho bytí. Vždyť tělo Páně je Duch oživující, poněvadž z oživujícího Ducha bylo počato. A co se narodilo z Ducha, je duch.[10] Když to říkám, nezavrhuji přirozenost těla, ale chci ukázat jeho životodárnost a božství.“ A na samém konci: „Eucharistie se nazývá předobrazem budoucích věcí, ne proto, že by nebyla pravým Kristovým tělem a krví, ale proto, že skrze ni již nyní přijímáme Kristovo božství, avšak v budoucím životě budeme mít účast na jeho patření.“
Svatý Makarius: „Tak jako se roztéká víno po všech údech toho, kdo ho pije, a je pak víno v něm a on ve víně, tak i ten, kdo pije Kristovu krev, je napojen Duchem božství. Tento Duch se rozprostírá po celé duši a celá duše je v něm. Takto posvěcená se stává duše hodnou Pána Ježíše. Apoštol o tom říká: »Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.«[11] Též i ten, kdo přijímá eucharistický chléb, se stává účastníkem přebývání svatého Ducha. A takto důstojné duše mohou být živy na věky. A protože život těla nepochází z něho samého, ale z vnějšku, tj. ze země, tak rozhodl Bůh, že ani duše nebude mít potravu, nápoj a oděv sama ze sebe, ale z jeho božství, z jeho Ducha a světla, které jsou pravým životem duše. Vždyť Chléb života má božskou přirozenost a sám řekl: »Já jsem chléb života.«[12]. On má i živou vodu, obveselující víno a olej radosti.“
A svatý Izidor: „Přijetí svaté eucharistie nazýváme také přijetím společenství,[13] neboť nás sjednocuje s Kristem a činí nás společníky jeho království.“ A svatý Nil: „Věřící se nemůže jinak spasit, dosáhnout odpuštění hříchů a získat nebeské království než skrze přijímání přečistých svátostí těla a krve Krista.“ Podobně píše i svatý Bazil Velký v dopise ctihodné Cézarii: „Je správné a užitečné přijímat každý den Kristovo svaté tělo a krev. Sám Spasitel jasně říká: »Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný.«[14] Vždyť kdo může pochybovat, že neustálé přijímání života znamená něco jiného než žít více. My přijímáme čtyřikrát každý týden: v den Páně, ve středu, v pátek a v sobotu a také i v jiné dny, jestliže na ně připadne památka nějakého svatého.“[15]
Domnívám se, že se v těch dnech právě konala liturgická památka takového svatého. Svatý Bazil však nemohl přijímat každý den pro nesmírné zaneprázdnění. A svatý Apollos říká, že: „Mnichové jsou povinni, pokud mohou, přijímat svatou eucharistii každý den. Vždyť kdo se vzdálil od eucharistie, ten se vzdálil od Boha, a kdo neustále přijímá, ten neustále do sebe přijímá Spasitele. A sám Spasitel říká: »Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.«[16] Toto je mnichům velmi užitečné, neboť skrze to mohou neustále pamatovat na Kristovo spasitelné utrpení. Na utrpení musí být připraveni každý den a připravovat se tak, aby byli vždy hodní přijmout svatou eucharistii a dosáhnout odpuštění hříchů.“[17] V bratrstvu ctihodného Apolla se vždy zachovával takový řád života.[18]
Svatý Jan Klimak říká: „Jestliže se jedno tělo mění dotykem s jiným, jak by se nezměnil ten, kdo se neposkvrněnýma rukama dotýká Božího těla?“[19] A v Gerondiku je psáno: „Jan Vostrský, svatý muž, který měl moc nad nečistými duchy, se ptal démonů, kteří žili v posedlých pannách a škodili jim: »Čeho se bojíte na křesťanech?« Oni odpověděli: »Vy máte tři velké věci. První je to, co nosíte na krku, druhá je to, čím se omýváte ve svých chrámech, a třetí je to, co požíváte, když jste společně.« A když se jich ještě zeptal: »Čeho z těchto tří se bojíte nejvíce?«, řekli: »Jestliže byste dobře chránili to, co přijímáte, nikdo z nás by nemohl soužit křesťana.« A toto jsou věci, jichž se bojí naši nečistí nepřátelé: kříž, křest a eucharistie.“
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola
[1] Ef 4.4
[2] Ef 4.25
[3] Job 31.31
[4] Homilie na Jan 46, část 1
[5] 1Kor 11.29
[6] Žid 10.28-29, Homilie na Jan 46
[7] 3. homilie na list Efezanům, str. 47
[8] O víře, kniha 4, kapitola 13
[9] Jan 6.55
[10] Jan 3.6
[11] 1Kor 12.13
[12] Jan 6.48
[13] Priobščenije
[14] Jan 6.54
[15] Díl 6, dopis 89
[16] Jan 6.56
[17] Lausiacká historie
[18] Tamtéž
[19] Stupeň 28.52