Začátečníci se někdy mohou modlit všemi slovy modlitby a jindy jen její částí. To však musí být neustále a uvnitř srdce. Vždyť, jak říká sv. Diadoch: „Kdo vždy přebývá uvnitř svého srdce, ten je dalek ode všech krásných věcí života. A když chodí v duchu, nemůže zkoumat světské touhy. Proto takový koná svou cestu a je chráněn ctnostmi. Tyto ctnosti má jako stráž svého hradu čistoty a všechny úklady démonů proti němu zůstávají neúspěšné.“[1] I svatý Izák píše: „Kdo často pohlíží na svou duši, toho srdce se veselí zjeveními. Kdo soustředil pohled své mysli dovnitř sebe sama, ten v sobě vidí záři Ducha. Kdo si znechutil roztěkanost mysli, ten vidí svého Vládce uvnitř svého srdce.“[2]
Ale při tom všem není dobré často měnit slova modlitby. Vždyť skrze takové časté změny a přenášení vnímání k něčemu jinému si mysl přivyká na nesetrvávání v jednom. Tak se od toho vzdaluje a zůstává navždy neupevněnou, a proto i neplodnou, tak jako často přesazované stromy.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola