47. O mlčení u začátečníků

Začátečník nesmí, jak bylo již dříve řečeno, vycházet často ze své cely. Musí se varovat rozhovorů a setkávání se všemi. To si může dovolit jen zřídka a z vážné potřeby a to jen s pozorností a zdrženlivě. O tom mluví svatý Izák: „Ať při každém konání s tebou přebývá pamatování na tyto věci (o ochraňování sebe), protože pomoc, která přichází z ochraňování sebe, je větší než pomoc, která pochází ze skutků.“ Tyto rozhovory a setkávání přivádějí do roztržitosti mysli nejen začátečníky, ale i pokročilé. O tom opět mluví svatý Izák: „Odpočinutí těla přináší škodu pouze mladým, ale nevázanost jak mladým, tak starým.“ „Mlčení umrtvuje vnější smysly, ale oživuje vnitřní pohnutky. Obrácení navenek způsobuje opak, tj. oživuje vnější vnímání a umrtvuje vnitřní.“ A Klimak píše: „Mlčící je ten, kdo se snaží udržet svou netělesnou přirozenost, tj. svou duši, v hranicích tělesného domu, což je krajně obdivuhodné.“ „Mlčící je ten, kdo říká: »Spím, ale srdce mé bdí.«[1] „Zavři dveře cely pro tělo, dveře úst pro rozhovory a vnitřní část duše pro zlé duchy.“[2]

 Předcházející kapitola    Obsah    Další kapitola

 



[1] Pís 5.2

[2] Stupeň 27.6,17,18