V úterý a ve čtvrtek jez dvakrát. Sněz také tři osminy libry chleba, něco málo uvařeného a trochu suché stravy. Vypij, pokud ho piješ, tři nebo čtyři číše vína zředěného vodou. Večer jez jednu a půl osminy libry chleba, něco suchého nebo zeleninu, vypij jednu číši vína s vodou. Budeš-li mít velkou žízeň, vypij dvě.
Žízeň ostatně velmi působí v slzách. Její spolubydlící je bdění. O tom říká sv. Jan Klimak: „Žízeň a bdění způsobují zkroušenost srdce. Ze zkroušeného srdce vycházejí slzy.“[1] A sv. Izák: „Pro Boha trp žízeň, aby tě napojil svou láskou.“
Jestliže se rozhodneš i v tyto dva dny jíst jen jednou, učiníš velmi dobře. Vždyť půst a zdrženlivost je první ctnost, je matkou, kořenem a pramenem všeho dobrého. A z mudrců někdo říká: „Vyber si nejlepší život, zvyk jej pak učiní přijatelným.“ A Bazil Velký: „Kde je úmysl s pevným rozhodnutím, tam není překážek.“ A někdo jiný ze zbožných mužů: „Počátek plodů je světlo a počátek činného života je zdrženlivost.“[2]
To se, stejně jako i následující, může někomu zdát nepříjemným a někomu i nemožným. Ale kdo vezme v úvahu plody, které z toho vyrůstají, a má před očima slávu, která se z toho obvykle rodí, ten to bude považovat za bezproblémové a skrze pomoc našeho Pána Ježíše Krista a svou přiměřenou píli zvěstuje slovy i skutky, že je to možné. Ty pak (slova a skutky) přiloží jako pečeť, kterou řečené potvrdí. I svatý Izák říká: „Ubohý chléb na stole čistého očišťuje jeho duši ode vší vášně… Ze stolu postících se, těch, kteří přebývají v bdění, a těch, kteří se namáhají pro Krista, si vezmi lék života a probuď z mrtvých svou duši. Vždyť mezi nimi leží milovaný, posvěcuje jejich potravu a trpkost jejich ubohého stolu přetváří ve svou nevýslovnou sladkost. Jeho duchovní sluhové je posvěcují i jejich svatou stravu.“[3] A ještě: „Vůně askety je velmi sladká a setkání s ním rozveseluje srdce rozvážných… Bůh miluje chování zdrženlivého.“[4]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola