59. Napomenutí, že se nemá hledat to, co přesahuje míru, a o neustálém pamatování srdcem na našeho Pána Ježíše Krista

Ten, kdo touží po všem, i po tom, co následuje a o čem nyní nemáme hovořit, ať se pevně drží následujícího pravidla: „Nehledej předčasně to, co má přijít ve svou dobu. Vždyť ani dobré není dobré, když se nedělá dobře.“ A svatý Marek: „Není užitečné před vykonáním prvního vědět o druhém. Vždyť znalost bez činů činí pyšným, ale láska tvoří, protože vše vydrží.“[1] Vší silou je potřebné se snažit a vždy je nutné se cvičit, jak bylo řečeno, v tom, abychom v hlubinách srdce nosili neustálou vzpomínku na Pána Ježíše Krista. V hlubinách srdce a ne vně a na povrchu. O tom mluví i svatý Marek: „Jestliže se plnou duchovní nadějí neotevřou naše vnitřní skryté komnaty srdce, není možné správně poznat toho, který tam přebývá, a vidět, zda jsou naše modlitební oběti přijaty či ne.“

 Předcházející kapitola    Obsah    Další kapitola

 



[1] 1Kor 8.1