Skrze tyto tři a s těmito třemi věcmi společně dostáváme a rozmnožuje se v nás hojnost všech dober. Vždyť když s vírou vzýváme jméno našeho Pána Ježíše Krista, pevně doufáme, že získáme milost a pravý život, které jsou v Něm skryty a které při častém vzývání jména našeho Pána Ježíše Krista pramení uvnitř srdce jako z božského stále tekoucího pramene. Ony překonávají každý rozum, nemají žádných hranic, a tak se v pokoji smiřujeme s Bohem i navzájem. Láskou, jejíž chvála je nevýslovná, neboť je zakončením a korunou proroků, vždyť i Bůh se nazývá láskou, se plně spojujeme s Bohem, ničíme náš hřích Boží pravdou a ocitáme se v podivuhodné milosti přijetí za syny, protože láska přikrývá množství hříchů,[1] láska všechno přikrývá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží, láska nikdy nepřestává.[2]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola