Každou sobotu, s výjimkou Velké, máš jíst dvakrát tak, jak bylo uvedeno výše pro úterý a čtvrtek. To je i podle svatých pravidel i proto, že po celý rok máš v den Páně konat bdění. Výjimkou je Syropostní neděle a ještě případ, kdy je během týdne nějaký velký svátek Pána nebo svátek nějakého velkého svatého. Tehdy konej bdění v tyto dny a v den Páně ho nekonej. Ale ať je jak je, v sobotu jez vždy dvakrát. Ale protože je užitečné, aby ses vždy nutil ke konání bdění, je pro tebe daleko lepší, abys nehleděl na to, že se bdění konalo již během týdne, tak jak jsme řekli výše, ale konal ho i na neděli. Sám uvidíš, jak velký z toho budeš mít užitek. Řekneme to slovy proroka: „Vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána.“[1]
Svatý Izák říká: „Námaha bdění a postu je počátek každého boje proti hříchu. To platí zvláště pro ty, kdo bojují proti hříchu v našem nitru. Z toho pak uzrává v bojovnících tohoto neviditelného boje příznak nenávisti k hříchu a žádostivosti. A téměř všechny útoky vášní se začnou od postu zmenšovat. Po postu pomáhají asketovi zvláště noční bdění. Ten, kdo celý život s láskou rozmlouvá s touto dvojicí, stává se přítelem čistoty. Tak jako uspokojování žaludku a přílišné spaní, které vzbuzuje nečisté vášně, jsou počátkem všeho zla, tak jsou Boží svatou cestou a základem všeho dobra půst, bdění a čilost k Boží službě.“ „Duše, která se skvěje pamatováním na Boha a neustále ve dne v noci bdí, ta je tím místem, kde Pán dává oblak k upevnění a ochraně. Oblak, který ji zastiňuje ve dne a světlem ohně osvětluje v noci.“[2] „Vyber si sladké konání, neustálé bdění po nocích. Jím svlékli všichni otcové starého člověka a stali se hodnými obnovení mysli. V té době cítí duše ten nesmrtelný život, cítí, že se zbavuje tmy vášní a přijímá svatého Ducha.“ „Měj v úctě konání bdění, abys získal pro svou duši útěchu.“ „Nemysli si, člověče, že v mnišském boji je něco většího než noční bdění.“ „Na mnicha, který přebývá v bdění za rozvážnosti mysli, nepohlížej jako na žijícího v těle. Vždyť toto dílo je vskutku činností andělského stavu.“ „Duše, která se namáhá v tomto andělském konání bdění, bude mít cherubínské oči a bude jimi pohlížet a neustále vidět nebeská vidění.“
Při těchto bděních přebývej na modlitbách, zpěvu žalmů a čtení. Buď čistý, soustředěný a ve zkroušeném dojetí, sám nebo s lidmi téže mysli. Po každém bdění si dovol, kvůli námaze s tím spojené, malou útěchu v pokrmu a nápoji na večeři. Zvláště pak sněz jednu a půl osminy libry chleba s přílohou něčeho suchého. Toho jez tolik, kolik budeš potřebovat. Vypij i tři číše vína s vodou. Ale, když budeš konat bdění v devátý den devjatice,[3] nenarušuj pro toto bdění devjaticu. Vždyť to je potřebné konat, ale druhé nezanedbávat. Útěcha, o níž se zde mluví, se koná po dokončení bdění.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola