Takové boje jsou však přirozené pro nezkušené a začátečníky. Ti, kdo dosáhli pokroku mnohaletým bojem, odhánějí všechny touhy. Potřebné i nepotřebné. Odmítají je tak, že po nich nezůstává ani stopy. Tak jako taje před ohněm vosk, tak se u nich rozplývají a mizí touhy pod vlivem čisté modlitby. To se děje skrze přimknutí mysli k Bohu bez představ, skrze oddání se jemu a upřímné sjednocení se s ním. Svatý Isichij říká: „Každá myšlenka vzbuzuje v mysli obraz nějakého smyslového předmětu. Vždyť nepřítel, který je sám rozumnou silou, nás nemůže klamat jinak než skrze to, na co jsme navyklí, tedy skrze smyslové.“[1] A znovu: „Protože každá myšlenka vchází do srdce skrze spodobnění něčeho smyslového (smyslové se mísí s myšlenkovým), božské světlo božství začne osvěcovat mysl, když se mysl ze všeho vyprázdní a stane se dokonale nevidící (nebude si nic představovat). Vždyť toto světlo se projevuje v čisté mysli, ale za podmínky potlačení v ní všech myšlenek.“[2] A též i Bazil Velký: „Tak jako Pán nežije v chrámech postavených lidskýma rukama, tak nepřebývá ani ve smyslových stavbách a představách (fantazii). Tyto stavby a představy se stávají hradbou pro vnímání, obkličují duši, která se drží nesprávného, tak že nemá sílu, aby čistě hleděla na pravdu, ale je jako by se dívala do zrcadla a přebývala v domněnkách.“ A svatý Evagrius: „Bůh přebývá tam, kde je poznán. Proto se čistá mysl nazývá Božím trůnem. Pomyšlení na Boha není tam, kde mysl přebývá v obrazech, ale v myšlenkách bez obrazů. Proto ten, kdo se modlí, má od sebe vždy vzdalovat myšlenky, které vzbuzují obrazy.“ A svatý Maxim při výkladu velkého Dionisia říká: „Něco jiného je touha a něco jiného myšlení, či mysl. Tyto věci vznikají každá jinak a liší se i přirozeným zaměřením. Vždyť myšlení je činnost mysli, ale touha je plodem vášní. Touha vytvoří obraz, který představuje něco smyslového, nebo jako by to bylo něco smyslového. Proto žádná touha nemá mít místo ve vztahu k Bohu, který převyšuje vše, co je v mysli.“ A Bazil Velký: „Mysl, která se nerozptyluje vnějšími předměty a skrze smysly nebloudí po světě, se vrací sama k sobě. Od sebe přechází k myšlenkám o Bohu a omráčena touto krásou zapomíná na vše přirozené.“ Když toto víš, snaž se, aby ses s Boží pomocí modlil neustále čistě, bez vzbuzování obrazů a tužeb. Aby ses modlil čistě celou myslí, z celé duše a celého srdce. O tom říká svatý Maxim toto:
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola