Ale ještě více, nebo lépe řečeno ze všeho nejvíc, se tento boj úspěšně pro mysl završuje působením Boží milosti skrze čisté a soustředěné vzývání našeho Pána Ježíše Krista. Není tedy pouze výsledkem tohoto přirozeného způsobu sestoupení do srdce cestou dýchání nebo skrze samotu na tichém a šerém místě. Bez působení milosti by to nebylo možné!
Vždyť toto vše nebylo svatými otci vymyšleno pro nic jiného než jen jako prostředek k usebrání mysli a k jejímu navrácení k sobě samé z jejího obvyklého zmítání a soustředění jejího vnímání tak, jak bylo řečeno dříve.
A z toho (tj. usebrání mysli a soustředění pozornosti) se rodí to, že se mysl začíná neustále, čistě a usebraně modlit tak, jak to říká svatý Nil: „Pozornost, která hledá modlitbu, modlitbu nalezne. Vždyť za vnímáním více než co jiného následuje modlitba, k níž máme nejvíce spěchat.“[1] Hle, jak se na to máme dívat. A ty, synu, když toužíš po životě, vidět blahé dny a žít v těle jako anděl, žij podle následujících pravidel a řádu:
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola