Počátkem každé bohumilé činnosti je vzývání s vírou spasitelného jména našeho Pána Ježíše Krista tak, jak to On sám zjevil: „Beze mne nemůžete dělat nic“[1] a v tomto vzývání prosit o pokoj a lásku. Za pokoj, protože jak píše apoštol: „Modlit se má bez hněvu a sváru.“[2] Za lásku, protože Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.[3] Tyto dvě věci, pokoj a láska, nejen že činí modlitbu správnou, ale i samy se opět z této modlitby rodí a vyzařují se jako neodlučitelné Boží paprsky, vzrůstají a mění se k dokonalosti.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola