Ale aby to bylo lépe zdůvodněno, můžeme říci: Kdo pochopí sladkost medu, aniž by ho okusil? A božské blaho a nadpřirozená životodárná radost jsou ještě daleko více nepochopitelné. Ty plynou stále z čisté a pravé modlitby. Pán Ježíš o nich říká: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“[1] „»Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra.« To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili.“[2] O tom mluví jeho milovaný apoštol. A potvrzuje to veliký Pavel: „Bůh nám poslal do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: »Abba, Otče!«“[3]
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola