K tomu, co bylo řečeno výše, je potřebné, abys věděl, bratře, že každá metoda nebo způsob, každé pravidlo, či tato různá konání, se ustanovují a uzákoňují proto, že se ještě nemůžeme čistě a soustředěně modlit. Protože, když se to skrze milost našeho Pána Ježíše Krista v nás uskuteční, tehdy opouštíme mnohé a různorodé a bezprostředně se, což je nad lidské chápání, sjednocujeme s Jediným, Jedinečným a Sjednocujícím tak, jak říká Teolog: „Když se Bůh sjednotí s bohy (tj. Bohu podobnými lidmi) a dá se jim poznat, tehdy se zakořeňuje v srdci ozáření svatým Duchem.“ Toto ozáření se rodí ze vzpomínané čisté a soustředěné modlitby srdce.Ale jen řídce, sotva jeden z tisíců, dosahuje skrze Kristovu milost tohoto rozpoložení. A ještě výše stojí dosažení duchovní modlitby a odkrytí tajemství budoucího věku. To je důstojnost jen málokterých z mnoha pokolení a to skrze požehnání milosti, jak píše i svatý Izák: „Jako se mezi mnohými tisíci vyskytne jediný, který plní přikázání a vše určené zákonem a který dosáhl duševní čistoty, tak se mezi tisíci nalezne sotva jediný, který dosáhl čisté modlitby, překročil tuto hranici a dosáhl toho tajemství. Vždyť čisté modlitby nemohli mnozí nijak dosáhnout, ale jen nemnozí. Z těch, kdo dosáhli tohoto tajemství, které je za ní a za její hranicí, se skrze Kristovu milost najde málokdo v mnoha pokoleních.“[1]
Proto, jestliže chceš dosáhnout takovýchto nových tajemství skrze činnost, tj. skrze samotnou zkušenost v Kristu Ježíši, snaž se, abys byl uzpůsoben v každém svém díle tak, aby ses modlil v srdci čistě a soustředěně. Ano, tak jako když mládenec, který má dosáhnout dokonalosti muže a s věrným a moudrým správcem[2] získat odměnu a hlasitou pochvalu, kontroluje svá slova jako na soudu (tj. koná podle toho, co říká) a tak se neotřese na věky. Filimon o tom píše takto: „Bratře, Bůh tě uschopnil, aby ses dnem i nocí modlil čistě a soustředěně v mysli. Nepohlížej na své modlitební pravidlo, ale nakolik máš sílu, snaž se přebývat v tomto přilnutí k Bohu a on osvítí tvé srdce poznáním o duchovním díle.“ A ještě někdo z moudrých řekl: „Jestliže toužíš žít v těle a podobně jako andělé sloužit Bohu, získej neustálou modlitbu skrytou v srdci. A pak i před smrtí bude tvá duše jako anděl.“ A souhlasně s ním píše i svatý Izák, když se ho někdo ptal: „Co je hlavní ve vší námaze tohoto díla (tj. mlčení), aby ten, kdo ho dosáhne, pochopil, že dosáhl dokonalosti v tomto způsobu života?“ On odpověděl: „To, že někdo dosáhne neustálé modlitby. Vždyť když toho dosáhne, to bude znamenat, že vystoupil na samý vrchol všech ctností a již se stal místem přebývání svatého Ducha. Vždyť ten, kdo nepřijal tuto milost Utěšitele, není schopen udržovat s radostí přebývání této modlitby v srdci. Proto se i říká, že když se svatý Duch usídlí v někom z lidí, tehdy tento člověk neustává od modlitby. Vždyť tehdy se v něm modlí neustále sám Duch.[3] Tehdy, i když spí či bdí, modlitba v jeho duši neustává. Ba, i když jí, pije, spí, něco dělá, dokonce i v hlubokém spánku koná jeho srdce bez námahy modlitební vzdechy. Tehdy ho modlitba neopouští, ale po celou dobu, i když navenek umlká, tajemně působí v jeho nitru. Proto mlčení čistých někdo z otců nazývá modlitbou, neboť jejich myšlenky jsou hýbány Bohem. Pohnutky čistého srdce jsou tiché hlasy, kterými skrytě opěvují Skrytého.“[4] I mnozí jiní z otců, které sama zkušenost tajemně a milostí vyučila v těchto věcech, řekli velmi mnoho takového, co je hodné podivu, ale my to z důvodu délky neuvádíme.
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola