My, děti Světla, následovníci Boží a spoludědici Krista, máme být podle Božího zaslíbení vyučováni samotným Bohem,[1] máme nevyslovitelným způsobem nosit v srdci jasně zářící plamen Nového zákona a být vedeni dobrým a pravým Duchem. Měli bychom žít podobni andělům a nemít žádnou potřebu, aby nás někdo poučoval: „Poznávej Hospodina.“[2] Ale protože se již od dětství odkláníme od dobrého a přikláníme se ke špatnému a z druhé strany nás klame a nepřiměřeně na nás útočí zlý nepřítel, poučuje nás to o tom, že se odkláníme od spasitelných božských přikázání a zabýváme se tím, co škodí duši. A, což je nejhorší,jsme vzbuzováni k tomu, abychom rozumovali a konali sami proti sobì, tak jak je v Božím slově: „Není rozumný, není kdo by hledal Boha.“[3] Všichni jsme sešli ze správné cesty, stali jsme se nepevnými,[4] tělesnými a ztratili jsme milost. Z toho je jasné, že je nezbytnì nutné, abychom se navzájem vyučovali v dobrém.