O čisté mysli: „Čistá mysl je ta, která se pozvedla z nevidění a je ozářena božským světlem.“
O čisté duši: „Čistá duše je ta, která se osvobodila od vášní a je neustále obveselována božskou láskou.“
O čistém srdci: „Čisté srdce je to, které staví před Boha paměť bez obrazů a je připraveno vnímat jedině to, co chce Bůh, a konat to, k čemu mu dá požehnání.“
O dokonalé mysli: „Dokonalá mysl je ta, která skrze víru poznala toho, který převyšuje každé vidění, a přehlíží všechna jeho stvoření. Tato mysl přijala od Boha všeobjímající vidění (ve společných rysech) o jeho prozřetelnosti a soudu. To je samozřejmě chápáno tak, nakolik je toho člověk schopen.“
O dokonalé duši: „Dokonalá duše je ta, jejíž celá touha je zaměřena na Boha.“
O dokonalém srdci: „Dokonalým nazýváme to srdce, které nemá žádné přirozené pohnutky k čemukoli a k žádným obrazům. K němu, jako k dobře vyhlazené desce, přistupuje Bůh a pro jeho prostotu na ně zapisuje své zákony.“
K tomu ještě přidáváme toto o čité mysli:
Od svatého Diadocha: „Očištění mysli je dílem samotného svatého Ducha.“ Podle Klimaka: „Udržet mysl v soustředění je také pouze dílem samotného svatého Ducha.“ A opět říká svatý Nil: „Kdo by chtěl vidět stav své mysli, ať se vyprázdní od všech myšlenek a tehdy uvidí, že je podobná safíru, či nebeskému květu.“ A tentýž ještě říká: „Stav mysli je výška myšlenek, podobná nebeskému květu, na níž se v době modlitby zjevuje světlo svaté Trojice.“ A svatý Izák: „Když mysl svlékne starého člověka a obleče se do nového člověka milosti, tehdy uzří svou čistotu, podobnou nebeskému květu, který synové Izraele nazvali Božím místem,[1] když se jim Bůh zjevil na hoře.“[2]
Když budeš činit tak, jak bylo dříve uvedeno, tj. budeš se modlit čistě, bez tužeb a obrazotvornosti, půjdeš ve stopách svatých. A jestliže tak činit nebudeš, budeš ten, kdo touží a ne mlčí, kdo místo hroznů sklidí bodláčí. Kéž se ti to nestane!
Předcházející kapitola Obsah Další kapitola