Velký půst je jedním z nejstarších předpisů křesťanské liturgie. Nazývá se též čtyřicetidenním postem. Číslo čtyřicet se však odvozuje různým způsobem. V latinském obřadu začíná středou po syropustní neděli (tzv. Popeleční středa) a končí na Velký pátek. Do počtu se započítávají všechny dny kromě nedělí a pak vychází přesně čtyřicet dní. Východ používá jiného počítání a ne jednotného. Půst začíná v pondělí po syropustní neděli. Jestliže se do počtu dní započítávají soboty a neděle, pak končí v pátek před Květnou nedělí (viz Lazarova sobota) a vychází přesně čtyřicet dní. Jestliže se soboty a neděle nezapočítávají, protože půst byl mírnější, vychází do Velkého pátku třicet pět dní. Pak se připočítává ještě celá Velká sobota a polovina noci Vzkříšení a vychází celkově třicet šest a půl dne. Toto číslo je symbolické a značí přesně jednu desetinu roku. Aby se koptové vyhnuli této symbolice, začínají Velký půst o týden dříve než byzantský ritus a vychází jim pak přesně čtyřicet dní.
Sobota Teodora Tirona - připomíná zázrak sv. Teodora v Cařihradě.
Neděle ortodoxie (1. neděle Velkého postu) - vzpomíná se vítězství pravé víry nad ikonoklasmem (zákaz úcty ikon) na VII. všeobecném koncilu r. 842 v Cařihradě.
Neděle křížipoklonná (3. neděle Velkého postu) - jejím ústředním tématem je uctění sv. kříže, který se ukládá v neděli na utreni na tetrapod (stolek) uprostřed chrámu. Úcta pokračuje do pátku, kdy se kříž po deváté hodince odkládá.
4.neděle Velkého postu - klade věřícím před oči příklad života sv. Jana Klimaka.
Čtvrtek Velkého kánonu (čtvrtek 5. týdne Velkého postu) - na utreni tohoto dne se zpívá celý Velký kánon sv. Ondřeje Krétského. Kánon se nazývá velký pro množství hlubokých myšlenek (prochází celým svatým Písmem) i pro svůj velký rozsah (kolem dvou set padesáti tropárů). Ke kánonu se ještě přidává kánon sv. Ondřeje Krétského a sv. Marie Egyptské.
Akafistová sobota - v tento den se na utreni zpívá akafist k Přesvaté Bohorodičce. Akafist se zpívá jako památka trojí záchrany Cařihradu před nepřáteli. Skládá se z třinácti kondaků a dvanácti ikosů (písní), jejichž počáteční písmena jsou seřazena podle řecké abecedy (tzv. akrostich). Akafist je charakterizován hlubokými myšlenkami a vysokým poetickým mistrovstvím. Dá se rozdělit na část historickou a část věroučně-morální. Patří k největším perlám řeckého básnického umění. V původním provedení sloužil akafist jako kondak svátku Zvěstování. Svátek byl přeložen na 25.3. teprve na trulánské synodě (r. 692). Do té doby se slavil pátou neděli Velkého postu a sobota byla přípravou na svátek. Po přeložení svátku zůstal akafist na svém místě a spojil se s památkou záchrany města Cařihradu, která byla slavena tentýž den.
5. neděle Velkého postu - tento den se vzpomíná památka sv. Marie Egyptské a v písních kánonu se rozebírá podobenství o boháči a Lazarovi (L.16.19-31).
Pátek 6.týdne Velkého postu - podle jednoho počítání jím končí Velký půst. V tento den se vraceli mnichové z pouště zpět do kláštera („Poscházejte se všichni, kteří jste v jeskyních a poustevnách, abyste oslavili přicházejícího Pána“ - z utreně čtvrtku 6. týdne Velkého postu). Příští den pak již mohli zpívat: „Dnes nás shromáždily milosti svatého Ducha“ (večereň Květné neděle).
