Sv. Teodor byl vojákem ve městě Amasia v Pontu, v Malé Asii. Za Maximiánova pronásledování křesťanů (kolem r. 306) jej spolu s jinými křesťany nutili odpadnout od Krista a přinést oběti pohanským bohům. Když odmítl, dali mu velitelé čas na rozmyšlení. V té době šel za křesťany, kteří byli odváděni do vězení, a povzbuzoval je. V noci Teodor podpálil pohanský chrám. To viděli někteří místní obyvatelé, kteří ho udali vládcům. Když Teodor odmítl přinést oběť bohům, dal ho vladař bít a pak zavřít. V noci zpíval světec ve vězení žalmy. Tu se k němu slétlo velké množství andělů, kteří zpívali s ním. Užaslé stráže daly zavolat vladaře. Ten po svém příchodu slyšel mnoho hlasů, ale když vstoupil do vězení, nalezl Teodora samotného. Tu na něj padla hrůza a utekl z vězení, které dal opět zavřít. Příštího dne byl Teodor opět předvolán, a když odmítl přinést oběť, byl dán mučitelům. Ti mu železnými háky trhali tělo. Nakonec byl sv. Teodor upálen na hranici. Jedna křesťanka si pak vyprosila jeho tělo, které pohřbila u sebe v domě. Později byly ostatky sv. Teodora přeneseny do Cařihradu. Jeho hlava se nachází v Gaetě v Itálii.
Asi padesát let po smrti sv. Teodora se rozhodl císař Julián Apostata zneuctít křesťanský půst. Věděl, že první týden Velkého postu se křesťané obzvláště postí. Proto si k sobě zavolal představeného Cařihradu a nařídil mu, aby byly celý týden všechny potraviny na tržištích města kropeny krví zvířat z pohanských obětí. Tehdy se Teodor Tiron zjevil cařihradskému patriarchovi Eudoxiovi a nařídil mu, aby svolal všechny křesťany a zakázal jim kupovat potraviny na tržištích. Když se ho patriarcha ptal, co mají jíst, odpověděl mu svatý, že kolivu (tj. vařenou pšenici s medem). Tak zachránil sv. Teodor křesťany před poskvrněním. Když Julián viděl, že je jeho nařízení neúčinné, dal je odvolat a povolil prodávat neposkvrněné potraviny. Od té doby slaví církev první sobotu Velkého postu památku sv. Teodora a světí tento den kolivu.