Sv. Anton se narodil r. 983 ve městě Lubiči, nedaleko Černigova. Světským jménem se jmenoval Antipa. Od mládí byl zbožný. Když slyšel o asketickém životě mnichů, vykopal si jeskyni, aby v ní mohl pracovat na spáse své duše. Protože cítil nedostatek duchovního vedení, odešel na horu Athos, kde přijal postřižení a vstoupil do kláštera. Brzy se vzdálil do nedaleké jeskyně. Svým asketickým životem udivoval i athoské starce. Později se na rozkaz igumena vrátil na Rus, aby tam založil mnišský život.
Když se Anton vrátil do Kyjeva (kolem r. 1013), dlouho hledal místo, kde by se mohl usídlit. Nakonec našel v hustém lese, na břehu Dněpru nedaleko Kyjeva, jeskyni, která se zdála být vhodná. Proto se v ní usadil.
Po smrti knížete Vladimíra nastoupil na kyjevský stolec vládychtivý Svjatopolk (viz Boris a Gleb). Protože Anton nechtěl trpět bezpráví, opustil jeskyni a odešel opět na Svatou horu, kde žil do té doby, než se poměry na Rusi zlepšily. Pak se opět z rozkazu téhož igumena vrátil do Kyjeva (r. 1028). Zde se usídlil nedaleko původního místa, v jeskyni vykopané Hilarionem, který byl v té době již kyjevským metropolitou.
I když Anton hledal úplnou samotu, jeho sláva se šířila a v jeskyni jej navštěvovalo mnoho lidí. Někteří přišli pro duchovní radu, jiní pro požehnání, ale přicházeli i ti, kteří chtěli starce následovat. A tak se brzy kolem Antona soustředilo patnáct bratří, kteří žili v blízkosti svého duchovního vůdce. Mezi bratry, které dal Anton postřihnout na mnišství, byl i Varlaam, syn bojara Jana, a knížecí sluha Efrém. Rozhněvaný Jan vtrhl do kláštera, mnichy rozehnal a Varlaama odvedl násilně s sebou. I sám kníže Izjaslav nařídil, aby Antona zavřeli a jeskyni rozkopali. Aby se vyhnul knížecímu hněvu, opustil Anton jeskyni a chtěl odejít s bratry do jiné země. Nakonec však kněžna Izjaslava uprosila a ten sám prosil starce, aby se vrátil.
Bratři vybudovali spojenými silami ve skále chrám a kuchyni. Protože Anton chtěl žít v samotě, určil bratřím za igumena Varlaama a sám se uchýlil do nedaleké jeskyně.
Počet mnichů stále vzrůstal a brzy se již do skalního chrámu nevešli. Proto bratři postavili nový dřevěný chrám, zasvěcený Zesnutí Přesvaté Bohorodičky. Anton také uprosil knížete, aby v klášteře mohli postavit dřevěné domky a kolem kláštera zeď. Od té doby se klášter nazývá Pečerským (jeskynním), protože bratři žili dříve v jeskyních.
Když Izjaslav určil Varlaama za igumena jiného kláštera, byl za pečerského igumena jednomyslně vybrán sv. Teodós. Ten pak v lávře zavedl společný život podle typiku sv. Teodora Studity.
Pán oslavil Antona darem zázraků a proroctví. Jednou kníže Izjaslav, který se připravoval na válku, přišel za starcem pro požehnání. Svatý mu předpověděl, že utrpí porážku. Proroctví se splnilo a nepřátelé začali rabovat zemi. Když kníže odmítl znovu vytáhnout do války, došlo ke vzpouře a za knížete byl dosazen polocký Vseslav. Izjaslav uprchl do Polska a za pomoci Boleslava Chrabrého povstání potlačil. Protože mu namluvili, že hlavním viníkem vzpoury je Anton, rozhodl se jej Izjaslav zničit. A tak musel starec uprchnout před knížecím hněvem z kláštera a skrývat se v horách nedaleko Černigova, pod ochranou černigovského knížete Svjatoslava. Do Kyjeva se vrátil teprve po prosbách knížete Izjaslava, který se přesvědčil o světcově nevině.
Zakladatel mnišství na Rusi zemřel pokojně r. 1073, když ještě za svého života předpověděl den a hodinu své smrti. Jeho tělo bylo pochováno v jeskyni, v níž zemřel.