Kníže Vladimír měl dvanáct synů, které všechny ustanovil knížaty na různých územích. Svjatopolk byl knížetem v Piňsku, Jaroslav v Novgorodě, Boris (pokřtěný Roman) v Rostově a Gleb (pokřtěný David) v Muromi. Když Pečeněhové táhli na Rus, poslal těžce nemocný Vladimír proti nim svého syna Borise. Protože ale Boris na nepřátele nenarazil, vrátil se. Na zpáteční cestě jej zastihl posel se zprávou o otcově smrti, kterou Svjatopolk držel v tajnosti. Boris poznal, že mu bratr usiluje o život. Když pak stanul na Altě, odmítl kníže návrh vojáků, aby se zmocnil Kyjeva, a vojsko rozpustil.
Svjatopolk zatím k sobě tajně povolal Vyšegradce a nařídil jim, aby jeho bratra zabili. Když vrahové přišli na Altu, slyšeli, jak Boris zpívá jitřní hodinky. Kníže se dozvěděl, že ho chtějí zabít. Pohleděl na ikonu Páně, s pláčem se pomodlil a pak se uložil na lože. Vrahové jej přepadli, probodli a sluhy pobili. Borise zavinuli do stanového plátna, položili ho na vůz a vydali se na cestu. Cestou začal Boris zdvihat hlavu. Když se to Svjatopolk dozvěděl, poslal dva vojíny, kteří mu probodli srdce mečem. Jeho tělo pohřbili ve Vyšgorodě, u chrámu sv. Bazila.
Svjatopolk, hnán touhou po moci i strachem z pomsty, se rozhodl zabít i ostatní své bratry. Proto poslal pro Gleba s žádostí, aby se dostavil k těžce nemocnému otci. Jaroslav bratra varoval, že ho chce Svjatopolk zabít, a oznámil mu, že Vladimír je mrtev. Když dostal Gleb zprávu, jel právě na lodi. K ní přirazila jiná loď a najatí vrahové na ni vtrhli. Kníže je prosil, aby mu ušetřili život, ale nepochodil. Jeho vlastní kuchař Torčin vytáhl nůž a Gleba zabil (5.9.1015). Tělo pak pohodili na pustém místě.
Ale ani Svjatopolk neušel trestu. Jaroslav s ním začal vést válku. Když Svjatopolk viděl, že prohrává, spojil se s Pečeněhy a přitáhl proti Jaroslavovi na Altu, na místo, kde byl zabit sv. Boris. I zde Jaroslav zvítězil a Svjatopolk, pronásledován strachem, prchal z místa na místo, až někde mezi Čechami a Polskem ukončil svůj život.
Brzy byly nalezeny ostatky sv. Gleba a s velkou slávou přeneseny do Vyšgorodu.
Na hrobech mučedníků se začala dít zázračná uzdravení a úcta Borise a Gleba se rychle rozšířila po celé Rusi.