Zmrtvýchvstání Páně je nejstarší a největší svátek liturgického roku. Velikonoční období od Zmrtvýchvstání do Sestoupení svatého Ducha se nazývá také padesátnicí.
Zmrtvýchvstání - tento den vzpomíná Církev slavného vzkříšení Ježíše Krista. Tento svátek se také nazývá „Pascha“, což pochází z hebrejského „pesach“ a znamená „přechod“. Historický základ má ve vysvobození Izraelců z Egypta (Ex.12.1-13.16). Pro apoštoly se Pascha stala symbolem přechodu Ježíše Krista ze smrti do života.
Svátek Zmrtvýchvstání Páně byl přijat všemi církvemi. Byly však spory o jeho slavení. Těmto sporům učinil konec až I. nicejský koncil r. 325, který rozhodl, že Velikonoce se mají slavit v neděli po prvním jarním úplňku. Jestliže by však na tento den připadla židovská Pascha, přenášejí se na následující neděli.
Obchod chrámu na utreni svátku symbolizuje slavné Ježíšovo vzkříšení a současně cestu myronosiček ke hrobu. Vchod do chrámu symbolizuje přechod ze tmy smrti do světla života. Evangelium na liturgii se čte ve více jazycích jako symbol toho, že má být hlásáno po celém světě. Královské dveře ikonostasu zůstávají otevřeny na znamení smíření Boha s člověkem, což znamená, že je člověku otevřena cesta do ráje.
V Jeruzalémě byly největší slavnosti během prvních tří dní Světlého týdne, což zůstalo v byzantském obřadu dosud. Celý tento týden zůstávají otevřeny královské dveře ikonostasu.
Tomášova neděle (neděle Antipaschy) má název podle události z Janova evangelia - setkání sv. Tomáše se vzkříšeným Ježíšem (J.20.19-29).
Neděle myronosiček - v tento den vzpomíná Církev na cestu myronosiček ke hrobu a jejich setkání s andělem. A také Josefa z Arimateje, který dal pohřbít Ježíšovo tělo (Mr.15.42-16.8).
Neděle uzdravení chorého - tento den se připomíná zázračné uzdravení třicet osm let chorého u Ovčí brány (J.5.1-15).
Střed padesátnice - slaví se ve středu po neděli uzdravení chorého. Základ svátku převzala Církev z Janova evangelia, kde se mluví o tom, že Ježíš vešel v polovině svátků do chrámu a začal učit (J.7.14).
Neděle Samaritánky - vzpomíná na rozhovor Ježíše Krista s ženou Samaritánkou (J.4.5-42).
Neděle slepého - připomíná uzdravení člověka, který byl od narození slepý (J.9.1-41).
Středou po této neděli končí velikonoční období.
Nanebevstoupení Páně se slaví čtyřicet dní po Zmrtvýchvstání, což je ve čtvrtek po neděli slepého. V tento den vzpomíná Církev nanebevstoupení Páně na Olivové hoře (Mk.16.9-20; L.24.50-53; Sk.1.4-14).
Neděle svatých Otců I. koncilu v Nicei připomíná vítězství pravé víry na nicejském koncilu r. 325 nad herezí Ária, který popíral božství Kristovo. V textech tohoto dne se mluví o vidění sv. Petra Alexandrijského (viz 25.11.). Světec viděl na žertveniku (bočním oltáři na přípravu darů) Krista v podobě malého dítěte, oblečeného do roztrhaných šatů. Petr se užaslý ptal: „Kdo ti, Spasiteli, roztrhal oděv?“ Ten odpověděl: „Árius.“ A vskutku Árius roztrhal jednotu víry a za svůj skutek zaplatil podobným způsobem (viz 21.5.).
5. zádušní sobota (sobota před Sesláním svatého Ducha) - tato sobota byla ustanovena, aby i zemřelí byli účastni na milosti vykoupení. Studitské předpisy dokládají, že tento den odcházeli mnichové na hřbitov, kde se modlili za zemřelé.
Sestoupení svatého Ducha (padesátnice) je završením svátku Zmrtvýchvstání. Tento svátek má původ ve Starém zákoně. Židovský národ slavil tohoto dne svátek stánků (tj. dožínky). Hlavním motivem pro ustanovení svátku v novozákonní Církvi je seslání svatého Ducha. Okrášlení chrámů větvemi připomíná židovský zvyk vyzdobovat v tento den svá obydlí větvemi, které byly i v místnosti, kde sestoupil svatý Duch na apoštoly.
Pondělí svatého Ducha je věnováno oslavě svatého Ducha. V našich liturgických knihách je na základě rozhodnutí zamojské a lvovské synody nazýváno svátkem Nejsvětější Trojice.
Neděle Všech svatých je osmou nedělí po Zmrtvýchvstání. Je zasvěcena úctě všech svatých. Tuto neděli si Církev připomíná ty, kteří jsou ovocem darů svatého Ducha. Historie úcty svatých se rodí smrtí prvních mučedníků. K úctě mučedníků v pozdějších dobách přistupuje úcta vyznavačů a pak i úcta apoštolů, biskupů, asketů a mnichů.
V pondělí po neděli Všech svatých začíná půst před svátkem sv. apoštolů Petra a Pavla (29.6.), tzv. Petrivka.
Svátek Nejsvětěší eucharistie se slaví od lvovské synody (1891) ve čtvrtek po neděli Všech svatých. Svátek vzniká v 12. st. na západě jako odezva na heretické názory na přebývání Ježíše Krista v eucharistii. V této době zde vzniká speciální úcta k eucharistii.
Svátek Láskyplného Ježíše Krista připadá na pátek týden po svátku Nejsvětější eucharistie. Úcta Božského Srdce se zrodila a rozvíjela v latinské církvi od 13. st. Papež Pius IX. rozšířil r. 1856 tento svátek na celou Církev.
Svátek Utrpení Bohorodičky je posledním pohyblivým svátkem, který závisí od svátku Paschy. Slaví se v sobotu po svátku Božského Srdce. Jeho cílem je uctít velká muka, která přetrpěla Přesvatá Bohorodička pod křížem.
