Kněz si vezme epitrachil a říká: Požehnaný je Bůh náš: Též, jestliže chce, Trojsvaté a po Otče náš: tyto tropáry:
Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi, neboť žádná jiná slova nemáme, jen touto modlitbou k tobě my, tví hříšní služebníci, Vládce, voláme, smiluj se nad námi.
Sláva:
Pane, smiluj se nad námi, neboť v tebe doufáme. Nehněvej se velmi na nás, ani nevzpomínej naše nepravosti, ale shlédni na nás laskavě a zbav nás našich nepřátel, neboť ty jsi náš Bůh a my jsme tvůj lid. Všichni jsme dílem tvých rukou a vzýváme tvoje jméno.
I nyní:
Dveře milosrdenství nám otevři, požehnaná Bohorodičko. Nedej zahynout nám, kteří v tebe doufáme, ale osvoboď nás z běd, neboť ty jsi záchrana křesťanského lidu.
Pak se ve vší moudrosti vyptává kajícníka, udělí mu kánon, tj. epitimii a řekne mu: Pokloň se:
A jestliže chce, modlí se tuto modlitbu:
K Pánovi modleme se.
Pane a Bože spásy svých služebníků, ty jsi milostivý, dobrý a trpělivý. Ty se rmoutíš nad naším zlem a nechceš smrti hříšníka, ale aby se obrátil a žil. Ty sám se nyní smiluj nad svým služebníkem (nebo svou služebnicí) jméno a daruj mu (nebo ji) znak pokání, prominutí a odpuštění hříchů a odpusť mu (nebo jí) každý hřích, dobrovolný i nedobrovolný. Smiř a sjednoť ho (nebo ji) se svou svatou církví v našem Pánu Ježíši Kristu, s nímž ti patří vláda a velebnost nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
A kněz uděluje kajícníku rozhřešení slovy:
Pán a Bůh náš Ježíš Kristus ve své láskyplné a štědré milosti ať ti, dítě jméno, odpustí všechna tvá provinění. A já, nehodný kněz, mocí, která mi byla dána, ti odpouštím a rozhřešuji tě od všech tvých hříchů ve jménu Otce i Syna i svatého Ducha. Amen.
Na konci rozhřešení žehná kněz
kajícníka znamením kříže.
Se
všemi kajícníky říká: