Pohřeb v chrámě
Pak se vezmou ostatky zesnulého, před nimi jde kněz se svícemi a jáhen s kadidelnicí a odchází se do chrámu. Když přijdou do chrámu, položí se ostatky buď v předsíni nebo v chrámu.
Kněz začíná:
Požehnaný je Bůh náš stále, nyní i vždycky a na věky věků.
Lid: Amen. Pak: Pojďte, pokloňme se: 3x.
A začínají, žalm 90:
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, kdo dlíš ve stínu Všemocného, řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, můj Bůh, v něhož doufám!“ Neboť on tě vysvobodí z léčky ptáčníka, ze zhoubného moru. Ochrání tě svými perutěmi, uchýlíš se pod jeho křídla, štít a pavéza je věrnost jeho. Nemusíš se bát noční hrůzy, šípu létajícího ve dne, moru, který se plíží ve tmě, nákazy, jež pustoší o polednách. I když padne po tvém boku tisíc a po tvé pravici deset tisíc, k tobě se přece nepřiblíží. Svýma očima jen můžeš hledět a spatříš odplatu bezbožníků. Neboť Hospodin je tvé útočiště: za ochranu zvolil sis Nejvyššího. Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se tvému stanu nepřiblíží. Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil na kámen svou nohou. Po zmiji a hadu budeš kráčet, šlapat budeš po lvu i draku. „Vysvobodím ho, protože lne ke mně, ochráním ho, protože zná mé jméno. Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím. Nasytím ho dlouhým věkem a ukáži mu svou spásu.“
Sláva, i nyní: Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Pak zpívá jáhen velkou ektenii:
V pokoji k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Za Božího služebníka (nebo Boží služebnici nebo Boží služebníky) jméno a jeho (nebo její nebo jejich) blažený pokoj k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Aby mu (nebo jí nebo jim) byl odpuštěn každý hřích dobrovolný i nedobrovolný, k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Aby byl připočítán (nebo byla připočítána nebo byli připočítáni) k Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Aby jeho duše vešla (nebo její duše vešla nebo jejich duše vešly) do království živých a na místo světla, kde všichni svatí a spravedliví odpočívají, k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Aby se ukázal nevinným (nebo ukázala nevinnou nebo ukázali nevinnými) na strašném Kristově soudu, k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Aby se stal dědicem (nebo stala dědičkou nebo stali dědici) nesmrtelného nebeského království, k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Aby se stal účastníkem (nebo stala účastnicí nebo stali účastníky) neustálého veselí svatých od věků, k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Abychom byli zbaveni všeho zármutku, hněvu a nouze, k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Zastaň se, spas, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, svou milostí.
Lid: Pane, smiluj se.
Při vzpomínce na přesvatou, přečistou, přeblahoslavenou, slavnou vládkyni naši Bohorodičku a vždy pannu Marii a všechny svaté sami sebe, jeden druhého a celý svůj život Kristu Bohu oddejme.
Lid: Tobě, Pane.
Kněz vozhlas:
Vždyť ty jsi vzkříšení a život i pokoj svého zesnulého služebníka (nebo své zesnulé služebnice nebo svých zesnulých služebníků) jméno, Kriste, Bože náš, a tobě slávu vzdáváme i tvému bezpočátečnému Otci se svatým, dobrým a životodárným tvým Duchem nyní i vždycky a na věky věků.
Lid: Amen.
Též Aleluja 3x na 8. hlas a tyto verše:
Verš 1: Blažení, které jsi vybral a přijal, Pane.
Verš 2: Jejich památka z pokolení do pokolení.
Též tyto tropáry, hlas 8:
Převelikou moudrostí jsi vše učinil z lásky k člověku. A co je prospěšné, dáváš všem jedině ty, Stvořiteli. Upokoj, Pane, duši svého služebníka (nebo duši své služebnice nebo duše svých služebníků), vždyť svou naději složil (nebo složila nebo složili) jen v tebe, Tvůrce i Živitele i Boha našeho.
Sláva, i nyní, bohorodičník:
Ty jsi naše hradba i přístav, ty jsi naší velkou přímluvkyní před Pánem, kterého jsi porodila, panenská Bohorodičko, záchrano věřících.
Pak bereme neporočny, které rozdělujeme na dvě zastavení.
Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově.
Mezizpěv: Požehnaný jsi, Pane, nauč mě svým pravdám.
Nebo: Rozpomeň se, Pane, na duši svého služebníka (nebo své služebnice nebo duše svých služebníků).
Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Požehnaný jsi, Pane:
Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře.
Požehnaný jsi, Pane:
Tvé ruce mě učinily a utvořily.
Požehnaný jsi, Pane:
Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, dávno bych zahynul ve své bídě. Navěky nezapomenu na tvá nařízení, vždyť skrze ně jsi mi dal život.
Tento verš se bere třikrát.
Jáhen:
Znovu a znovu v pokoji k Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Ještě se modlíme za pokoj zesnulých služebníků Božích (nebo zesnulé služebnice Boží nebo zesnulých služebníků Božích) jméno, aby mu (nebo jí nebo jim) bylo odpuštěno každé provinění dobrovolné i nedobrovolné.
Lid: Pane, smiluj se. 1x.
Aby Hospodin Bůh uvedl jeho duši (nebo její duši nebo jejich duše) tam, kde spravedliví odpočívají.
Lid: Pane, smiluj se. 1x.
Milost Boží, království nebeské a odpuštění všech jeho (nebo jejích nebo jejich) hříchů u Krista nesmrtelného krále a Boha našeho prosme.
Lid: Uděl mu (nebo jí nebo jim), Pane.
Jáhen: K Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
Kněz bere tuto modlitbu:
Bože duchů:
Vozhlas:
Vždyť ty jsi vzkříšení a život i pokoj svého zesnulého služebníka (nebo své zesnulé služebnice nebo svých zesnulých služebníků) jméno, Kriste, Bože náš, a tobě slávu vzdáváme i tvému bezpočátečnému Otci se svatým, dobrým a životodárným tvým Duchem nyní i vždycky a na věky věků.
Lid: Amen.
Pak začínáme druhé zastavení:
Já jsem tvůj, zachraň mě.
Mezizpěv: Spasiteli, spas duši svého služebníka (nebo své služebnice nebo svých služebníků).
Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce.
Spasiteli, spas:
Nebo: Upokoj, Pane, duši svého služebníka (nebo své služebnice nebo duše svých služebníků).
Otvírám ústa a nabírám dech, neboť toužím po tvých předpisech.
Spasiteli, spas:
Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, jak činíváš těm, kdo milují tvé jméno.
Spasiteli, spas:
Kéž k tobě přijde mé volání, Hospodine, pouč mě podle svého slova!
Spasiteli, spas:
Kéž jsem živ, abych tě chválil, a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají! Bloudím jako ztracená ovce, hledej svého služebníka, neboť na tvé předpisy jsem nezapomněl. Tento verš se bere třikrát.
Též tropáry za pokoj na 5. hlas: Mezizpěv:
Požehnaný jsi, Pane, nauč mě svým pravdám.
Sbor svatých nalezl pramen života a bránu do ráje. Kéž i já naleznu cestu pokáním, ztracená ovečka jsem. Zavolej mě, Spasiteli, a zachraň mě.
Požehnaný jsi, Pane:
Na počátku z ničeho jsi mě stvořil a svým Božským obrazem poctil. Když jsem přestoupil tvé přikázání, vrátil jsi mě do země, z níž jsem byl vzat. Pozvedni mě ve své velké dobrotě a daruj mi podobu, kterou jsem kdysi měl.
Požehnaný jsi, Pane:
Jsem obrazem tvé nevyslovitelné slávy, i když nosím na sobě jizvy svých hříchů. Ve své štědrosti pohlédni, Vládce, na své stvoření a očisti mě ve své dobrotě. Daruj mi toužený domov a opět mě učiň obyvatelem ráje.
Požehnaný jsi, Pane:
Po cestě jste šli úzké a hořké, v životě jste všichni nesli kříž jako jho a mě jste následovali s vírou. Pojďte a radujte se z poct a nebeské koruny, které jsem vám připravil.
Požehnaný jsi, Pane:
Svatí, kteří jste Božího beránka vyznávali a jako beránkové jste byli zabiti, odebrali jste se k Životu věčnému a nehasnoucímu. Toho, mučedníci, neustále proste, aby nám odpustil naše viny.
Požehnaný jsi, Pane:
Upokoj, Bože, svého služebníka (nebo svou služebnici nebo své služebníky) a uveď ho (nebo ji nebo je) do ráje. Tam, kde, Pane, sbory svatých a spravedlivých září jako svícny, tam dej odpočinout i duši svého služebníka (nebo duši své služebnice nebo duši svých služebníků) a přehlédni jeho (nebo její nebo jejich) prohřešení.
Sláva, trojičník:
Trojitou záři jediného Božství bohabojně opěvujeme a voláme: „Svatý jsi, bezpočátečný Otče, stejně bezpočátečný i Synu a Božský Duchu. Osvěť nás, kteří ti sloužíme, vírou a věčnému ohni vytrhni.“
I nyní, bohorodičník:
Buď pozdravena, čistá, ty jsi tělesně porodila Boha ke spáse všech. Skrze tebe lidský rod nalezl spasení, kéž skrze tebe, čistá a požehnaná Bohorodičko, nalezneme ráj.
Aleluja, aleluja, aleluja. Sláva tobě, Bože. 3x.
Též jáhen:
Znovu a znovu:
A po vozhlasu zpíváme tropáry, hlas 5:
Upokoj, Spasiteli náš, mezi spravedlivými svého služebníka (nebo svou služebnici nebo své služebníky) a uveď ho (nebo ji nebo je), tak jak je psáno, do svých příbytků. Přehlédni, láskyplný, ve své dobrotivosti jeho (nebo její nebo jejich) hříchy dobrovolné i nedobrovolné, vše o čem věděl i nevěděl (nebo věděla i nevěděla nebo věděli i nevěděli).
Sláva, i nyní, bohorodičník:
Kriste Bože, zazářil jsi světu z Panny a skrze ni jsi nás učinil syny světla, smiluj se nad námi.
Též, jestliže představený chce, žalm 50.
Jestliže ne, zpíváme ihned stichiry: Která ze sladkostí života:
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé, takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, že jsi bez úhony ve svém soudu. Hle, s vinou jsem se narodil a v hříchu mě počala má matka. Hle, líbí se ti upřímné srdce, ve skrytu mě učíš moudrosti! Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh. Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, ať zajásají kosti, které jsi zdrtil. Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny. Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě. Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu. Vždyť nemáš zálibu v oběti, kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá. Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš. Pane, obšťastni Sión svou přízní, znovu zbuduj hradby Jeruzaléma. Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech a žertvách, na oltář ti budou klást býčky.
Zde se zpívá kánon, jehož akrostich je: Zpívám šestou píseň tomu, který nás opustil. Složen Teofanem. Hlas 6.
(neuvedeno z důvodu délky)
Jáhen: Znovu a znovu:
Začínáme samohlasny sv. Jana Damašského.
Hlas 1:
Která z radostí života je neúčastna smutku? Která sláva je na zemi nepominutelná? Vše je pouhým stínem, vše je jen klamným snem. Mžikneš okem a vše ti vezme smrt. Ty však, Kriste, ve světle své tváře a radosti tvé krásy utiš svou láskou toho, kterého (nebo tu, kterou nebo ty které)jsi povolal.
Hlas 2:
Běda mně, čím se může vykázat duše, když se odloučí od těla? Běda, tehdy bude plakat a nebude, kdo by se nad ní smiloval. K andělům oči pozvedám a oni se modlí. K lidem vztahuji své ruce a není, kdo by mi pomohl. Proto, mí milovaní bratři, když myslíme na náš krátký život, prosme u Krista za pokoj zemřelého (nebo zemřelé nebo zemřelých) a za velké milosti pro naše duše.
Hlas 3:
Každá lidská marnivost končí smrtí, nezůstane bohatství a zanikne sláva. Když přijde smrt, všechno se jí podrobí. Proto zpívejme nesmrtelnému Kristu: „Upokoj našeho zemřelého (nebo naši zemřelou nebo naše zemřelé) v místě radostného života.“
Hlas 4:
Kde jsou světské vášně, kde je touha časných dober? Kde je zlato a stříbro? Kde je množství služebníků a jejich úlisnost? Vše je prach, popel a stín. Ale přistupme a zpívejme nesmrtelnému králi: „Pane, dej účast našemu zemřelému (nebo naší zemřelé nebo našim zemřelým) a daruj mu (nebo jí nebo jim) pokoj ve své nepominutelné blaženosti.“
Hlas 5:
Vzpomínám na proroka, který zpíval: „Země jsem a popel.“ Když jsem pohlédl do hrobů a viděl holé kosti, tehdy jsem řekl: „Vždyť kdo je král nebo vojín, kdo bohatý a kdo je ubožák, kdo je spravedlivý a kdo hříšník?“ Ty však, Pane, daruj pokoj mezi spravedlivými svému služebníku (nebo své služebnici nebo svým služebníkům).
Hlas 6:
Ty jsi mě učinil svým stvořitelským příkazem a chtěl jsi mě učinit spojením neviditelného i viditelného živého stvoření. Ze země jsi stvořil mé tělo a svým Božským a životodárným dechem jsi mi dal duši. Proto, Kriste, daruj pokoj svému služebníku (nebo své služebnici nebo svým služebníkům) v zemi živých a příbytcích spravedlivých.
Hlas 7:
Na počátku jsi podle svého obrazu a podoby stvořil člověka. Postavils ho do ráje, aby vládl tvému stvoření. On však byl oklamán ďáblovou závistí, jedl zakázané ovoce. Tak porušil tvá přikázání. Proto jsi ho, Pane, odsoudil, aby se vrátil do země, z níž byl vzat, a prosil o pokoj.
Hlas 8:
Pláči a naříkám, když myslím na smrt a vidím v hrobě ležet naši krásu, učiněnou podle Božího obrazu. Je bez krásy, slávy a nevzhledná. Ó, jaký to div! Jaké je to tajemství? Jak to, že podléháme porušení? Proč nad námi vládne smrt? Jistě je to z Božího příkazu, tak jak je psáno. A on dává zesnulému pokoj.
Blahoslavenství, hlas 6:
Rozpomeň se na nás, Pane, až přijdeš do svého království.
Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Kriste, ty jsi na kříži označil zločince jako obyvatele ráje. Rozpomeň se i na mě, nehodného, a přijmi mě tam skrze pokání.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Ty vládneš životem i smrtí, proto dej pokoj ve svých nádvořích tomu, kterého (nebo té, kterou nebo těm, které) jsi povolal ze světa a rozpomeň se i na mě, až přijdeš do svého království.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Ty vládneš nad těly i dušemi, ve tvých rukou je náš život. Ty jsi útěchou zarmoucených. Upokoj tedy v krajině spravedlivých svého zemřelého služebníka (nebo svou zemřelou služebnici nebo své zemřelé služebníky).
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Ať ti dá Kristus pokoj v krajině živých a otevře ti brány ráje. Ať tě (nebo vás) učiní obyvatelem (nebo obyvatelkou nebo obyvateli) ráje a odpustí ti (nebo vám) to, v čem jsi zhřešil (nebo zhřešila nebo jste zhřešili) během života, jeho služebníku (nebo služebnice nebo služebníci).
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost.
Pojďme a pohlédněme do hrobů na obnažené kosti, na potravu červů a smrad. Poznejme, v čem je bohatství, dobrota, moc a krása.
Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.
Slyšme, co říká Všemocný: „Běda těm, kteří chtějí spatřit strašný Pánův den. Neboť on je tmou, vždyť ohněm bude vše zkoušeno.“
Sláva:
Klaním se Otci bezpočátečnému ve zrodu i původu, oslavuji zrozeného Syna a zpívám z Otce i Syna zářícímu svatému Duchu.
I nyní:
Jak jsi mohla, Panno, dávat své mléko a kojit toho, který sytí všechno živé? Vždyť on dal vytrysknout vodě ze skály, tak jak je psáno: daroval proudy vod žíznícímu lidu.
Pak jáhen zpívá: Vnímejme!
Kněz: Pokoj všem!
Jáhen: Velemoudrost, vnímejme!
Lid zpívá prokimen, hlas 6:
Blažená cesta, na niž ses dnes, duše, vypravila, vždyť je pro tebe připraveno místo pokoje.
Verš, žalm 27: K tobě volám, Hospodine, nebuď ke mně hluchý.
Jáhen: Velemoudrost! Lektor:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Jáhen: Vnímejme!
Apoštol, začalo 170:
Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.
Kněz: Pokoj tobě.
Jáhen: Velemoudrost, vnímejme!
Lid: Aleluja.
Verš, hlas 6: Blažený, jehož jsi vybral a přijal, Pane.
Jáhen: Velemoudrost, povstaňme a vyslechněme svaté evangelium.
Kněz: Pokoj všem.
Lid: I duchu tvému.
Jáhen: Čtení svatého evangelia od Jana.
Lid: Sláva tobě, Pane, sláva tobě.
Kněz: Vnímejme.
A kněz čte evangelium, začalo 16:
Ježíš řekl židům: „Amen, amen, pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu, ale přešel už ze smrti do života. Amen, amen, pravím vám: Přichází hodina - ano, už je tady - kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo uslyší, budou žít. Jako totiž Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě, a obdařil ho mocí konat soud, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení. Já sám ze sebe nemohu dělat nic. Soudím podle toho, co slyším, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.“
Lid: Sláva tobě, Pane, sláva tobě.
Jáhen:
Smiluj se nad námi, Bože, pro své velké milosrdenství, prosíme tě, vyslyš nás a smiluj se.
Lid: Pane, smiluj se. 3x.
Ještě se modlíme za pokoj zesnulého služebníka Božího (nebo zesnulé služebnice Boží nebo zesnulých služebníků Božích) jméno, aby mu (nebo jí nebo jim) bylo odpuštěno každé provinění dobrovolné i nedobrovolné.
Lid: Pane, smiluj se. 3x.
Aby Hospodin Bůh uvedl jeho duši tam, kde spravedliví odpočívají.
Lid: Pane, smiluj se. 3x.
Milost Boží, království nebeské a odpuštění všech jeho (nebo jejích nebo jejich) hříchů u Krista nesmrtelného krále a Boha našeho, prosme.
Lid: Uděl mu (nebo jí nebo jim), Pane.
Jáhen: K Pánovi modleme se.
Lid: Pane, smiluj se.
A po ukončení těchto proseb přistoupí první kněz nebo, je-li, biskup do blízkosti mrtvého a modlí se hlasitě tuto modlitbu:
Bože duchů i veškerého těla, jenž smrt jsi přemohl, moc ďábla zmařil a světu svému život daroval, ty sám, Pane, upokoj duši svého zemřelého služebníka (nebo své zemřelé služebnice nebo svých zemřelých služebníků) jméno na místě světla, hojnosti a pokoje, kde nemá místo bolest, zármutek ani lkání. Jako dobrý a milující Bůh mu (nebo jí nebo jim) odpusť všechny hříchy, kterých se dopustil (nebo dopustila nebo dopustili) slovy, skutky nebo myšlenkami. Vždyť není člověk, který by živ byl a nezhřešil. Jen ty jediný jsi bez hříchu, tvá spravedlnost je spravedlnost věčná a tvé slovo je pravda.
Vozhlas:
Vždyť ty jsi vzkříšení a život i pokoj svého zesnulého služebníka (nebo své zesnulé služebnice nebo svých zesnulých služebníků) jméno, Kriste, Bože náš, a tobě slávu vzdáváme i tvému bezpočátečnému Otci se svatým, dobrým a životodárným tvým Duchem nyní i vždycky a na věky věků.
Lid: Amen.
Ostatní kněží se modlí tuto modlitbu včetně vozhlasu potichu v blízkosti mrtvého.
Po vozhlasu bývá líbání (kříže). Zpívají se tyto stichiry, podobny:
Jehdá ot dréva: Hlas 2:
Přistupte, bratři, dejme poslední polibek zemřelému (nebo zemřelé nebo zemřelým) a děkujme Bohu. Zanechal (nebo zanechala nebo zanechali) zde příbuzné a odešel (nebo odešla nebo odešli) do hrobu. Již se nestará (nebo nestarají) o světské ani o vášně těla. Kde jsou teď příbuzní a kde jsou přátelé? Byli odloučeni. Za jeho (nebo její nebo jejich) pokoj se k Pánovi modleme.
Řekni nám teď, bratře (nebo sestro nebo bratři), kam od nás odcházíš (nebo odcházíte) mlčky a bez hlesu? Vrať se, utiš (nebo Vraťte se, utište) pláč otce a matky a zklidni (nebo zklidněte) své přátele. Pohlédni (nebo pohlédněte) na pláč a slzy, které pro tebe (nebo vás) vylévají. Kde jsou teď příbuzní a kde jsou přátelé? Byli odloučeni. Vskutku vše lidské je marnost.
Jdu k Pánu Bohu, mému soudci, abych byl souzen a složil (nebo byla souzena a složila nebo abychom byli souzeni a složili) účet ze svých skutků. Vás však vroucně prosím (nebo prosíme): „Modlete se za mě, aby mi (nebo za nás, aby nám) byl Spasitel milostiv v den soudu.“ Hle, vše se odloučilo, vskutku vše lidské je marnost.
Všechny tělesné orgány jsou nehybné a ještě nedávno se hýbaly. Jsou bez pohybu, mrtvé a nic necítí. Oči zapadly, nohy jsou spoutány, ruce zmkly a spolu s nimi sluch. Jazyk je uzavřen v mlčení a vše je dáno hrobu. Vskutku vše lidské je marnost.
Když se duše odloučí od těla, je uchvácena hrůzostrašnými anděly. Tehdy zapomíná na příbuzné i známé a zajímá ji budoucí soud, aby se zbavila marností a tělesnosti.. Proto se modleme k soudci Hospodinu, aby mu odpustil vše, čím zhřešil (nebo aby jí odpustil vše, čím zhřešila nebo aby jim odpustil vše, čím zhřešili).
Jaký je náš život? Vskutku květ, dým a ranní rosa. Přistupte nyní a podívejme se do hrobů: kde je tělesné dobro, kde jsou uši a tělesný zrak? Vše uvadlo jako tráva, vše bylo spotřebováno. Přistupte a v slzách padněme před Kristem.
Bratři, jaké to rozloučení, jaký to pláč? Jaký to nářek v této chvíli? Přistupte však a líbejte spolu s námi toho, který odešel (nebo která odešla nebo kteří odešli) na výsost, který je dán (nebo která je dána nebo kteří jsou dáni) do hrobu a přikryt (nebo přikryta nebo přikryti) kamenem, vstupuje (nebo vstupují) do tmy, je pohřben (nebo pohřbena nebo jsou pohřbeni) spolu s mrtvými a je nyní odloučen (nebo odloučena nebo jsou nyní odloučeni) od příbuzných a přátel. Za jeho (nebo její nebo jejich) pokoj se k Pánovi modleme.
Sláva, hlas 6:
Když mě vidíte ležet před sebou bez hlasu a bez dechu, zaplačte nade mnou, bratři a přátelé, příbuzní a známí. Ještě včera jsem s vámi rozmlouval a náhle mě přistihla hrozná hodina smrti. Pojďte všichni, kteří mě milujete, a rozlučte se se mnou posledním pozdravem. Vždyť již s vámi nebudu obcovat ani s vámi rozprávět. Vždyť odcházím k soudci tam, kde se nečiní rozdíl mezi lidmi. Společně před ním stojí služebník i pán, král i voják, boháč a ubožák si jsou rovni důstojností. Každý bude oslaven svými skutky, nebo se za ně bude stydět. Proto všechny prosím: neustále se za mě modlete ke Kristu Bohu, abych nebyl pro své místo odsouzen na místo muk, ale uvedl mě tam, kde září světlo života.
I nyní, bohorodičník, hlas stejný:
Matko nehasnoucího Slunce, Bohorodičko, zachraň ty, kteří v tebe doufají, a upros, prosíme, svými modlitbami dobrotivého Boha, aby dal pokoj tomuto zemřelému (nebo této zemřelé nebo těmto zemřelým) tam, kde přebývají duše spravedlivých v pokoji. Učiň jej (nebo ji nebo je), Neposkvrněná, dědicem (nebo dědičkou nebo dědici) Božských blah v nádvořích spravedlivých na věčnou památku.
Též, Trojsvaté. Přesvatá Trojice: Otče náš:
Kněz:
Neboť tvé je království i moc i sláva, Otce i Syna i svatého Ducha, nyní i vždycky a na věky věků.
Lid: Amen.
Též:
S dušemi zesnulých spravedlivých:
Jáhen prosby:
Smiluj se nad námi, Bože:
Po vozhlasu lid: Amen.
Kněz: Sláva tobě, Kriste Bože, naděje naše, sláva tobě.
Lid: Sláva, i nyní: Pane, smiluj se 3x. Pane, požehnej nás.
A propuštění:
Kristus, který vstal z mrtvých, pravý Bůh náš, na přímluvu své přečisté Matky, svatých slavných a všechvalných apoštolů, ctihodných a bohonosných otců našich a všech svatých kéž uvede duši svého zesnulého služebníka (nebo své zesnulé služebnice nebo duše svých zesnulých služebníků) jméno do příbytků spravedlivých, kéž ji (nebo je) utiší v Abrahámově lůně, započítá mezi spravedlivé a smiluje se nad námi, neboť je dobrý a miluje nás.
Biskup nebo představený kněz bere toto:
Uděl, Pane, věčný pokoj svému služebníku, kterého (nebo své služebnici, kterou nebo svým služebníkům, které) ti připomínáme a daruj mu (nebo jí nebo jim) věčnou památku.
Lid zpívá třikrát: Věčná památka.
A biskup, pokud je přítomen, nebo kněz čte hlasitě tuto modlitbu:
Pán a Bůh náš Ježíš Kristus, který daroval svá božská přikázání svým učedníkům apoštolům, aby svazovali a rozvazovali hříchy hříšníků, kteroužto moc jsme od nich přijali my, ať ti, duchovní dítě (nebo vám, duchovní děti), odpustí, čím jsi zhřešil (nebo zhřešila nebo jste zhřešili) dobrovolně i nedobrovolně v tomto věku, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.