Jakubovo vyprávění o Ježíšově zrození z Marie

 1. Ve dvanácti pokolení Izraele žil člověk jménem Jáchym, velmi bohatý člověk, který přinášel Bohu dvojí dar. Přitom říkával: „Ať z mého bohatství dostane celý národ, mně ať je to k odpuštění (hříchů), aby se Hospodin smiloval. Nastal velký den Páně, kdy synové Izraele přinášeli své dary. Tu se proti Jáchymovi postavil Ruben, který řekl: „Není možné, abys jako první přinesl dary, vždyť jsi ještě nedaroval Izraeli potomka.“ Jáchym se velmi zarmoutil a začal prohlížet rodokmeny Izraele. Přitom si říkal: „Podívám se, zda jsem jediný mezi dvanácti rody Izraele, kdo mu nedaroval potomstvo.“ A když si rodokmeny prohlédl, zjistil, že všichni spravedliví zanechali Izraeli potomstvo. Vzpomněl si na Abraháma, kterému daroval Bůh v posledních dnech syna Izáka. Tu se Jáchym velmi zarmoutil a nevrátil se ke své manželce, ale odešel na poušť, kde si postavil stan a postil se tam čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Přitom říkal: „Nebudu jíst ani pít, dokud ke mně nesestoupí Pán. Mou potravou a nápojem bude modlitba.“

2. A jeho manželka Anna hořce plakala a říkala: „Oplakávám své vdovství a svou bezdětnost.“ Ale nastal velký Pánův den a Judit, její služka, jí řekla: „Jak dlouho budeš mučit svou duši? Vždyť nastal velký Pánův den a ty nesmíš plakat! Vezmi si čelenku, kterou mi dala má paní za práci, vždyť já jsem služka a nemohu nosit znak kralování.“ Anna jí na to řekla: „Odejdi ode mne, já to nebudu dělat, vždyť Hospodin mě ponížil. Což ne pokušitel tě přivedl k tomu, abys ke mně přišla a já se spolu s tebou dopustila hříchu?“ Judit jí odpověděla: „Proč tě mám přemlouvat. Hospodin uzavřel tvé lůno, aby nedala Izraeli potomka.“ Tu se Anna velmi zarmoutila, ale svlékla své šaty, okrášlila si hlavu, oděla se do drahocenných šatů a odešla do zahrady, kde se procházela do deváté hodinky. Pak uviděla vavřín, sedla si pod ním a začala se modlit k Pánu se slovy: „Bože našich otců, požehnej mi a vyslyš mou modlitbu, tak jak jsi požehnal Sáru a daroval jí syna Izáka.“

3. A když pak pozvedla oči k nebi, uviděla hnízdo vrabce a začala plakat. Tu řekla: „Je mi smutno. Ach, kdo mne porodil? Které lůno mě přivedlo na svět? Vždyť jsem se stala prokletou mezi syny Izraele a s výsměchem mě vyhnali z chrámu. Je mi hořce, vždyť komu jsem podobná? Nepodobám se nebeskému ptactvu, vždyť i jemu dáváš ty, Hospodine, potomstvo. Nejsem podobna zvířatům, neboť i jim dáváš, Pane, potomstvo. Nejsem podobna ani této vodě, vždyť i voda přináší před tebou své plody, Hospodine. Ach, je mi smutno a komu se podobám? Nejsem podobná ani zemi, která po určité době přináší plody a oslavuje tebe, Pane.“

4. Tu se před ní objevil anděl Páně, který jí řekl: „Anno, Anno, Pán vyslyšel tvou modlitbu. Počneš a porodíš a o tvém potomstvu budou mluvit po celém světě.“ Anna odpověděla: „Jako že živ je Hospodin, můj Bůh, jestliže porodím syna nebo dceru, daruji ho mému Pánu a mé dítě mu bude sloužit po celý svůj život.“ Tu přišli dva poslové a řekli jí: „Tvůj manžel Jáchym přichází se svými stády.“ Vždyť se mu zjevil anděl a zvěstoval mu: „Jáchyme, Jáchyme, Bůh vyslyšel tvou modlitbu. Odejdi odtud, neboť tvá manželka Anna počne ve svém lůně. Tu Jáchym odešel a přikázal svým pastýřům: „Přiveďte deset čistých beránků bez poskvrny, které obětuji Hospodinu, svému Bohu, a přiveďte mi dvanáct mladých telátek, kteří budou pro kněze a starší, a sto kůzlat pro celý národ.“ A tu Jáchym přicházel se svými stády. Když Anna, která stála u brány, uviděla, že se Jáchym blíží, přiběhla k němu a objala ho. Pak řekla: „Nyní již vím, že mě Hospodin požehnal. Byla jsem vdovou a nyní nejsem vdova, byla jsem bez dítěte a nyní počnu.“ A Jáchym v ten den obdržel pokoj pro svůj dům.

5. Ráno pak přinesl své dary a řekl: „Jestliže se Pán nade mnou smiloval, pak mi to zlatá deska kněze zjeví. A přinesl Jáchym své dary, a když přistoupil k oltáři Páně hleděl neustále na desku a neviděl na sobě hříchu. Pak Jáchym řekl: „Nyní již vím, že se Hospodin nade mnou smiloval a odpustil mi všechny hříchy.“ Pak vyšel ospravedlněn z chrámu a odešel do svého domu. Když pak uplynuly určené měsíce, Anna v devátém měsíci porodila a zeptala se porodní báby: „Koho jsem porodila?“ Ona jí odpověděla: „Dceru.“ Tu řekla Anna: „Dnes se vyvýšila má duše a darovala Dceru. Po několika dnech se Anna uzdravila, kojila svou dcerku a pojmenovala ji Marie.

6. Dítě sílilo den ze dne. Když bylo Marii šest měsíců, postavila ji matka na zem, aby zkusila, zda může stát. Tu (Marie) ušla sedm sáhů a vrátila se ke své matce. Matka ji vzala na ruce a řekla: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, ty nebudeš chodit po této zemi, dokud tě nepřivedu do Pánova chrámu. Pak přichystali zvláštní místo, kde měla dcerka spát a zakázali tam nosit cokoli nečisté. A Anna pozvala neposkvrněné judské dívky, aby se o dítě staraly. Když byl dívce rok, Jáchym vystrojil velkou hostinu, pozval kněze, znalce zákona, straší i všechen izraelský lid. Přinesl dítě před kněze a ti mu požehnali slovy: „Kéž požehná Bůh našich otců toto dítě, aby se jeho jméno oslavilo ve všech pokoleních.“ A národ odpověděl: „Nechť se tak stane.“ Pak Jáchym odnesl dcerku před velekněze, kteří ji požehnali slovy: „Všemocný Bože, sestup k tomuto dítěti a dej mu největší a nepomíjející požehnání.“ Pak Anna odnesla děťátko na čisté místo, kde spávalo, a nakojila je. A Anna zpívala tuto píseň před Hospodinem: „Zazpívám píseň Pánovi, který ke mně sestoupil a zbavil mě od úkladů mých nepřátel. On mi daroval plod své spravedlnosti, jediný a tak velmi významný před Jeho očima. Kdo oznámí Rubenovým synům, že Anna kojí? Slyšte to, dvanácte pokolení Izraele, Anna kojí!“ A když se hostina skončila, hosté se rozešli, radovali se a chválili Boha Izraele.

7. Měsíce ubíhaly a dítěti byly dva roky. Tu Jáchym řekl: „Odneseme ji do Hospodinova chrámu, abychom splnili slib, aby se na nás Hospodin nerozhněval, neodvrhl nás a tak se ho náš dar nestal nedůstojným. Anna odpověděla: „Počkáme do třetího roku dítěte, aby nezačalo hledat otce nebo matku.“ Jáchym jí odpověděl: „Počkáme.“ A když byly dítěti tři roky, řekl Jáchym: „Pozvěte neposkvrněné Judské dcery, které vezmou svícny jimiž budou svítit, aby si dítě zamilovalo ve svém srdci Pánův chrám a nevrátilo se zpět. A učinili tak na cestě, která vedla ke chrámu. Kněz dítě přijal, políbil je, požehnal a řekl: „Pán požehná tvé jméno ve všech pokoleních, neboť skrze tebe dá Hospodin v posledních dnech vykoupení synům Izraele.“ A posadil Marii na třetí stupínek oltáře. Tu na ni sestoupila Pánova milost, radostí skákala a celý izraelský národ si ji zamiloval.

8. Její rodiče odešli, divili se a chválili Pána, že se s nimi dítě nevrátilo. Maria přebývala v chrámě jako holubice a potravu přijímala z rukou anděla. Když jí bylo dvanáct roků, kněží se začali radit a říkali: „Marii je již dvanáct roků a je v Božím chrámě. Co s ní máme dělal, aby nějak neposkvrnila  svatyni?“ A řekli veleknězi: „Ty stojíš před Hospodinovým oltářem, vejdi (tam) tedy a modli se za ni a co ti Pán zjeví, to učiníme.“ A velekněz si oblékl liturgické roucho, vešel do velesvatyně a modli se za ni. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl a řekl mu: „Zachariáši, běž a sezvi vdovce z národa. Ti ať přinesou své hole a koho Pán označí, toho se stane ženou (a zachová panenství). Poslali tedy po Judeji posly, Pánova polnice zněla a všichni se začali scházet.

9. Josef odložil sekeru a také přišel na místo, kde se shromáždili. Když se všichni sešli, odebrali se k veleknězi a nesli své berly. On hole vzal, vešel do svatyně a tam se modlil. Když se pomodlil, vzal hole, vyšel ven a každému vrátil jeho berlu podle označení, která na nich byla. Poslední hůl si vzal Josef a tu z berly vylétla holubice a ve slávě letěla k Josefovi. Tu kněz řekl: „Ty jsi byl vybrán, abys k sobě přijal a ochraňoval dívku Páně. Ale Josef se bránil: „Já mám syny, jsem starý a ona je mladá. Já nechci být pro smích synům Izraele.“ Kněz mu odpověděl: „Boj se Boha a vzpomeň si, jak potrestal Dátana, Abirama a Kóracha, když se země otevřela a oni jí byli pro neposlušnost pohlceni. Tu se Josef polekal a vzal si Marii, aby se o ni staral. A Josef Marii řekl: „Vzal jsem tě z Pánova chrámu a nyní zůstaneš v mém domě. Já odcházím za tesařskou prací a pak (pokud to Pán uzná za vhodné) se k tobě vrátím. Bůh tě ochraňuj!“

10. Tehdy se kněží radili a řekli: „Ušijeme pro Pánův chrám oponu.“ A velekněz řekl: „Přiveďte čisté panny z Davidova rodu.“ Sluhové šli, hledali a nalezli sedm dívek. A velekněz si vzpomněl na mladou Marii, která pocházela z Davidova rodu a byla čistá před Bohem. Sluhové šli a přivedli ji. A uvedli dívky do Hospodinova chrámu. Tu velekněz řekl: „Hoďte los, komu co připadne: zlato, amiant (zelenavý azbest), len, hedvábí, hyacint (červené barvy), nach a pravý purpur. A Marii vyšel nach a pravý purpur. Ona je vzala a vrátila se do svého domu. V té době byl Zachariáš němý, proto ho nahrazoval Samuel (dokud Zachariáš znovu nezačal mluvit). Marie pak vzala nach a začala příst.

11. A když vzala džbán a šla pro vodu, uslyšela: „Buď pozdravena, milostí plná! Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami.“ Tu se začala rozhlížet, aby zjistila, odkud vychází ten hlas. Vystrašeně se vrátila domů, postavila džbán na zem, vzala nach a začala příst. Tu před ní stál Pánův anděl a řekl jí: „Neboj se, Marie, neboť jsi obdržela milost u Pána a počneš podle Jeho slova.“ Ona, když to slyšela, přemýšlela a říkala sama sobě: „Opravdu počnu z Živého Boha a porodím tak jak každá žena?“ A anděl řekl: „Ne tak, Marie, ale moc Nejvyššího tě zastíní, neboť svatý, který se z tebe narodí, bude nazýván Synem Nejvyššího. Dáš mu jméno Ježíš, neboť On spasí svůj národ.“ Marie řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“

12. Maria ukončila přízi nachu a purpuru a odnesla ji veleknězi. Velekněz ji požehnal a řekl: „Bůh vyvýšil tvé jméno a ty budeš požehnána ve národech země.“ Maria se zaradovala a šla ke své příbuzné Alžbětě. Když přišla ke dveřím, Alžběta to uslyšela, přestala příst nach a běžela ke dveřím. Když je otevřela, uviděla Marii, pozdravila ji a řekla: „Jak je to možné, že ke mně přišla Matka mého Pána? Vždyť dítě, které ve mně přebývá, se pohnulo a pozdravilo tě.“ Ale Maria nepochopila tajemství, které jí zjevil archanděl Gabriel. Zvedla oči k nebi a řekla: „Kdo jsem já, Pane, že mě oslavují všechny národy země?“ A přebývala u Alžběty tři měsíce. Mezi tím se jí břicho den ze dne zvětšovalo a Maria se vrátila se strachem k sobě domů a ukrývala se před syny Izraele. A bylo jí šestnáct let, když nastaly tyto události.

13. A nastal již šestý měsíc jejího těhotenství. Tehdy se Josef vrátil domů z tesařských prací a uviděl ji těhotnou. Uhodil se po tváři, padl na zem a hořce zaplakal. A říkal: „Jak se nyní mohu obrátit k Hospodinu, mému Bohu? Jak se mohu nyní modlit za tuto Pannu, kterou jsem přivedl jako pannu z chrámu a nedokázal jsem ji ochránit? Kdo mě oklamal? Kdo způsobil zlo mému domu a poskvrnil pannu? Nestalo se mi totéž jako Adamovi?! Vždyť tehdy, když Adam oslavoval Pána, objevil se had, který uviděl Evu samotnou a oklamal ji. A to se stalo i mně.“ A Josef vstal, zavolal si Marii a řekl jí: „Ty jsi byla pod Boží ochranou. Co jsi však učinila, že jsi zapomněla na Pána, svého Boha? Proč jsi poskvrnila svou duši ty, která jsi vyrůstala ve velesvatyni a přijímala pokrm od anděla?“ Ona hořce zaplakala a řekla: „Já jsem čistá a muže jsem nepoznala.“ Josef jí odpověděl: „A odkud je dítě ve tvém lůně?“ Ona řekla: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, nevím odkud.“

14. Josef se polekal a její slova ho uspokojila. Pak začal přemýšlet, co s ní má dělat. A říkal si: „Jestliže zatajím její hřích, stanu se porušitelem Zákona, a pokud jej vyjevím synům Izraele, vydám na smrt nevinnou krev. Co s ní mám dělat? Propustím ji tajně z domu.“ A nastala noc. Anděl Páně se zjevil Josefovi ve snu a řekl: „Neměj strach kvůli Panně, neboť to, co je v jejím lůně, pochází od svatého Ducha. Ona porodí Syna a ty ho nazveš  Ježíš. Vždyť on spasí svůj národ od trestů za hříchy.“ Josef se probudil, chválil Boha Izraele za milost, kterou mu seslal a Marii nepropustil.

15. Tehdy k němu přišel znalec Zákona Ananiáš a zeptal se: „Proč jsi nebyl na shromáždění?“ Josef odpověděl: „Jsem unavený z cesty a chtěl jsem si první den odpočinout. Když se Ananiáš vracel, uviděl těhotnou Marii. Běžel k veleknězi a řekl mu: „Josef, kterého považuješ za spravedlivého, se prohřešil proti zákonu.“ Velekněz se zeptal: „Co se stalo?“ A znalec Zákona Ananiáš odpověděl: „Pannu, kterou přijal z chrámu Páně, poskvrnil, zhanobil manželství a neřekl o tom synům Izraele.“ Velekněz se ptal: „To učinil Josef?“ A Ananiáš odpověděl: „Pošli tam sluhy a uvidíš, že je těhotná.“ Velekněz tedy poslal sluhy, oni ji uviděli a viděli, že zpráva o jejím těhotenství je pravdivá. Přivedli ji i s Josefem na soud. A velekněz se zeptal: „Marie, co jsi to učinila? Proč jsi poskvrnila svou duši a zapomněla na Hospodina, svého Boha? Ty jsi přebývala ve velesvatyni a přijímala pokrm od anděla. Ty jsi slyšel zpěv jeho úst a radovala ses z toho. Proč jsi to učinila?“ Ona hořce zaplakala a řekla: „Jako je živ, Hospodin, můj Bůh, jsem před ním čistá a muže jsem nepoznala.“ Velekněz se obrátil k Josefovi: „Proč jsi to učinil?“ Josef odpověděl: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, jsem před ní čistý.“ Ale velekněz řekl: „Nevydávej křivé svědectví, ale mluv pravdu! Poskvrnil jsi manželství a neoznámil jsi to synům Izraele. Nesklonil jsi svou hlavu před rukou Pána, aby požehnal tvé potomstvo.“ A Josef mlčel.

16. A velekněz řekl: „Vydej pannu, kterou jsi přijal z Hospodinova chrámu.“ Josef zaplakal. Pak velekněz řekl: „Dám vám napít vody usvědčení před Pánem a Bůh zjeví vaše hříchy před vašima očima.“ A vzal vodu, dal napít Josefovi, poslal ho na horu, on se vrátil a voda mu neuškodila. Velekněz dal pít i Marii, poslal ji na horu, ona se vrátila a voda jí neuškodila. Tehdy se lidé velmi divili, neboť na nich nebyl shledán hřích. Tu řekl velekněz: „Jestliže Hospodin Bůh nezjevil váš hřích, já vás soudit nebudu.“ A propustil je. Josef vzal Marii, šel domů, chválil Hospodina a radoval se.

17. Tehdy vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se uskutečnil soupis judském Betlémě.A Josef řekl: „Zapíši své syny. Ale co mám dělat s touto pannou? Jak ji mám zapsat? Jako manželku? To se stydím. Jako dceru? Ale všichni synové Izraele ví, že není mou dcerou. Kéž ukáže Hospodinův den, co je Pánova vůle.“ A posadil ji na osedlaného osla, kterého vedl jeden z Josefových synů a Josef s druhým synem šli za nimi. A když ušli tři míle[1], Josef se ohlédl a uviděl, že je smutná, a myslel si, že dítě, které se v ní nalézá, ji rmoutí. A pak se znovu podíval a viděl, že je veselá. Tu se jí zeptal: „Marie, jak to, že chvíli vidím tvou tvář veselou a chvíli smutnou?“ A Maria Josefovi odpověděla: „Proto, že vidím před očima dva národy. Jeden pláče a naříká a druhý se raduje a veselí.“ Když ušli polovinu cesty, řekla Maria Josefovi: „Sundej mě z osla, protože dítě, které nosím, mi brání v cestě.“ A on ji sundal z osla a řekl jí: „Kam tě mám odvést, abych ukryl tvou hanbu? Vždyť zde je pusté místo.“

18. A našel tam jeskyni. Přivedl ji tam, zanechal tam s ní své syny a šel hledat porodní babku z blízkosti Betléma. A Josef šel[2], ale nemohl se pohnout. A když se podíval do vzduchu uviděl, že se vzduch nehýbe. Pohlédl na nebeskou klenbu a viděl, že se nehýbe a nebeské ptactvo se zastavilo v letu. Pohlédl na zemi a viděl postavený hrnec a dělníky, kteří kolem leželi, ale ti, kteří jedli, nejedli, ti, kteří si brali, si nebrali a ti, kteří již kladli potravu k ústům, ji nepřijímali, ale tváře všech byly obráceny k nebi. A uviděl ovce, které hnali, ale které stály. A pastýř zvedl ruku, aby je hnal, ale ruka zůstala natažená. A pohlédl na řeku a viděl, že kozlové, kteří se dotýkali vody, nepili a vše se v tu chvíli zastavilo.

19. A uviděl ženu, která scházela z hory a zeptala se ho: „Kam jdeš, člověče?“ On jí odpověděl: „Hledám porodní babku.“ Ona se ho místo odpovědi zeptala: „Ty jsi z Izraele?“ On odpověděl: „Ano.“ Ona řekla: „A kdo je ta, která v jeskyni rodí?“ On odpověděl: „Je se mnou zasnoubená.“ Ona se zeptala: „Ona není tvou ženou?“ Tehdy řekl: „Je to Marie, která vyrostla v Hospodinově chrámě. Já jsem ji losem obdržel za manželku, ale ona není mou ženou, ale počala z Ducha svatého.“ A babička se ho zeptala: „Je to pravda?“ Josef jí řekl: „Pojď a podívej se.“ A porodní babka šla s ním. A když se zastavili u jeskyně, v jeskyni se objevil zářící oblak. Tu babka řekla: „Má duše se raduje, vždyť mé oči uviděly zázrak. Hle, narodila se spása Izraele.“ Tehdy se oblak vzdálil od jeskyně a z jeskyně zazářilo takové světlo, že je nemohli snést. Ale po malé chvíli světlo ustalo a uviděli chlapce, který opustil lůno matky a přijímal její mléko. A babka se zaradovala a řekla: „Toto je můj velký den, vždyť jsem viděla nebývalé tajemství.“ A když vyšla z jeskyně, uviděla Salomeu a řekl jí: „Salomeo, chci ti povědět o podivuhodném zázraku: Panna porodila a zachovala své panenství.“ A Salomea řekla: „Jako je živ Hospodin, můj Bůh, pokud nevložím svůj prst a neprověřím její panenství, neuvěřím, že panna porodila.“

20. A jen vložila Salomea svůj prst, zhrozila se a zvolala: „Běda mé nevěře, neboť jsem si odvážila pokoušet Boha. A má ruka je jako v ohni.“ Padla na kolena před Hospodinem a modlila se: „Hospodine, Bože mých otců, vzpomeň si, že jsem ze semene Abraháma, Izáka a Jakuba a nepotupuj mě před syny Izraele, ale neodnímej mi svou milost pro své ubohé. Vždyť ty víš, že jsem ti sloužila a toužila po tvé odměně.“ Tu před ní stál Hospodinův anděl a řekl jí: „Salomeo, Hospodin tě vyslyšel. Natáhni svou ruku k dítěti a uchop je. Tehdy dosáhneš uzdravení a radosti. A Salomea přistoupila k dítěti, vzala je na ruce a řekla: „Klaním se, vždyť se narodil velký král Izraele.“ A tu byla Salomea uzdravena a vyšla zachráněna z jeskyně.

21. A Josef se připravoval na odchod do Judska. Ale v judském Betlémě byl velký smutek, neboť přišli mágové, kteří se ptali: „Kde se narodil judský král? Vždyť my jsme viděli na východě Jeho hvězdu a šli jsme, abychom se před ním poklonili.“ Když to uslyšel Herodes, rozhněval se a poslal své sluhy za mágy. Pak svolal velekněze a v pretorii se jich ptal, kde se podle slov Písma má narodit Kristus? Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě, neboť tak stojí psáno.“ On je pak propustil. Potom se ptal mágů a řekl jim: „Jaké znamení jste viděli o narození Krále?“ Mágové odpověděli: „Viděli jsme velkou hvězdu, která zářila mezi hvězdami tak, že téměř zanikl jejich svit. Tak jsme poznali, že se narodil Král Izraele, a šli jsme, abychom se před ním poklonili.“ Herodes řekl: „Jděte a hledejte. A když naleznete, řekněte mi to, abych se i já před Ním poklonil.“ A mágové šli. A hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, dokud nepřišli k jeskyni a nezastavili se před jejím vchodem. A mágové viděli chlapce a jeho matku Marii. Otevřeli tedy své poklady a darovali dítěti zlato, kadidlo a myrhu. A když dostali pokyn od anděla nevrátili se do Judska, ale odešli jinou cestou do své země.

22. Tehdy Herodes pochopil, že ho mágové oklamali. Rozhněval se a poslal vrahy se slovy: „Zabijte chlapce od dvou let a mladší.“ A když Maria slyšela, že zabíjejí chlapce, polekala se, vzala své dítě, které ovinula plenkami a položila ho do jeslí pro vola. A když Alžběta slyšela, že hledají Jana (jejího syna), vzala ho a odešla na horu. A hledala místo, kde by ho ukryla, ale nenašla. Tu zvolala silným hlasem: „Boží horo, nech vejít matku se synem. A hora se otevřela a vpustila je. A světlo jim svítilo a Hospodinův anděl byl s nimi, aby je chránil.

23. Herodes v té době hledal Jana a poslal sluhy k Zachariášovi. Ti se ho zeptali: „Kde jsi ukryl svého syna?“ On odpověděl: „Já jsem Boží služebník, který přebývá v chrámě a nevím, kde je můj syn.“ Sluhové šli a řekli to Herodovi. A Herodes hněvivě zvolal: „Jeho syn bude králem Izraele!“ A opět k němu poslal sluhy, aby se ho zeptali: „Řekni pravdu, kde je tvůj syn? Neboť věz, že tvůj život je v mé moci.“ A Zachariáš odpověděl: „Já jsem Boží svědek. Pokud proliješ mou krev, Hospodin přijme mou duši, neboť proliješ před chrámem nevinnou krev.“ A před rozedněním byl Zachariáš zabit, ale synové Izraele nevěděli, kdo ho zabil.

24. A v době obřadu líbání se kněží sešli, ale Zachariáš k nim nepřišel s požehnáním. A kněží stáli a čekali na Zachariáše, aby dokončili modlitbu a oslavili Nejvyššího. Ale protože se neobjevil, všichni se začali bát. A jeden z nich se odvážil vstoupit do svatyně a uviděl u oltáře vylitou krev a hlas mu zvěstoval: „Zachariáš je zabit a jeho krev nezmizí do té doby, dokud nebude pomstěna.“ Když slyšel tato slova, kněz se ulekl, vyšel ven a řekl o tom ostatním kněžím. Oni se rozhodli vejít a uviděli, co se tam stalo. A stěny chrámu sténaly a kněží si roztrhli svá roucha, ale jeho tělo nenašli, jen krev, která byla jako kámen. Plni hrůzy vyšli ven a národu oznámili, že Zachariáš byl zabit. Když to uslyšela všechna pokolení národa, všichni lidé plakali a rmoutili se pro něho tři dny a tři noci. Po těch třech dnech se kněží začali radit, kdo bude místo něho a los padl na Simeona. A to jemu bylo zvěstováno svatým Duchem, že nezemře dříve, dokud nepozná živého Krista.

25. A já, Jakub, který napsal v Jeruzalémě toto vyprávění, jsem se v době pronásledování ukrýval v poušti až do té doby, dokud Herodes nezemřel a pronásledování v Jeruzalémě neutichlo. Oslavuji Hospodina, Boha, který mi daroval moudrost, abych to vše napsal. Kéž je Jeho milost na všech těch, kteří se bojí našeho Pána, Ježíše Krista.

 na duchovní texty    na teologii    na úvodní stránku



[1] 1 římská míle = 1,4 km

[2] Zde se v originálním textu používá 1. osoby (Josef vypráví).