Narodil se r. 288 v Tabatě v Sýrii. Na školách v Alexandrii poznal křesťanství a dal se pokřtít. Byl žákem sv. Antonína. Později rozdal dědictví po rodičích chudým a odešel na poušť u Majumy nedaleko Gazy.
V poušti žil velmi odříkavě. Jedl jen jednou denně, a to večer, několik fíků. Když jej trápila tělesná žádostivost, bojoval s ní ještě přísnějším postem.
Pověst o Hilarionovi se rozšířila po krajině a začaly k němu proudit zástupy lidu z Palestiny, Sýrie i Egypta. Mnoho z nich se stalo jeho žáky. Poustevnictví bylo v té době v Sýrii neznámé. Mnichové žili buď v osamělých chýších, nebo v mnišských osadách.
Jednou ke světci přišel voják, který byl posedlý zlým duchem. Vojín byl Hilarionem uzdraven a chtěl mu za to dát deset liber zlata. Poustevník dar nepřijal a podal vojákovi ječný chléb se slovy: „Kdo jí takovýto chléb, pokládá zlato za smetí.“
Protože návštěvy lidu světce zatěžovaly, odešel se čtyřiceti mnichy do Egypta, kde navštívil sv. Antonína. Ani zde nenalezl klid, a proto odjel na Sicílii. Tam uzdravil posedlého člověka, a tak byl opět vyhledáván. Proto se ze Sicílie odplavil do Dalmácie a odtud na Kypr, kde konečně nalezl samotu. Přístup k němu měl jediný z jeho žáků, Hesychius.
Hilarion zemřel pokojně kolem r. 372.