Sv. Jan pocházel z Betsaidy. Byl synem Zebedea a Salome a mladším bratrem apoštola Jakuba Zebedeova (Mt.4.21; Mr.15.40). Byl rybářem. Nejdříve byl učedníkem Jana Křtitele (J.1.35-40). Pak byl Ježíšem zavolán od rybářských sítí k hlásání evangelia (Mt.4.21). Byl Ježíšovým milovaným učedníkem (J.13.23) a účastnil se nejdůležitějších událostí Ježíšova života: Byl svědkem vzkříšení Jairovy dcery (Mk.5.37-43), proměnění Páně na hoře (Mk.9.2-9), při poslední večeři ležel na Ježíšových prsou a ptal se jej na zrádce (J.13.23), provázel Pána do Getsemanské zahrady (Mk.14.33-42), jako jediný z apoštolů stál pod křížem a Ježíš mu odevzdal svou matku (J.19.26-27). Po nanebevstoupení Páně žil Jan do zesnutí Bohorodičky v Jeruzalémě. Pak se přesídlil do Efezu. Za císaře Domiciána byl v okovech odveden do Říma. Zde měl vypít jed, ale ten mu neuškodil, a tak byl hozen do kotle s vařícím olejem, ale i zde jej Pán zachránil. Proto byl poslán do vyhnanství na ostrov Patmos v Egejském moři, kde měl zjevení. Po propuštění se vrátil do Efezu. Jednou uviděl v lázni bludaře Cerinta. Vyběhl ven a volal: „Prchněme pryč, mohou spadnout lázně, ve kterých je Cerint, nepřítel pravdy.“ Ve stáří shromáždil kolem sebe učedníky a nadiktoval jim své evangelium. Zemřel kolem r. 105 v Efezu. Z jeho hrobu vystupoval každý rok 8.5. lehký prach, který věřící sbírali a léčili se jím z nemocí.