Památku smrti Bohorodičky nazýváme zesnutím, protože její tělo nepodlehlo po smrti rozkladu, ale současně s duší bylo vzato do nebe. O její smrti nejsou konkrétní údaje.
Panna Maria žila se sv. Janem v Jeruzalémě. Tři dny před jejím zesnutím se jí zjevil na Olivové hoře archanděl Gabriel, který jí zvěstoval, že se jí přiblížil čas k odchodu do věčného života. Když se Bohorodička setkala se sv. Janem, prosila jej, aby její tělo pochovali v Getsemanské zahradě. Boží matka si ještě před smrtí přála vidět všechny apoštoly a Pán splnil její prosbu. Apoštolové byli přineseni ze všech stran na nebeských oblacích. Když Bohorodičku pochovali v Getsemanské zahradě, tři dny bděli u jejího hrobu. Božím řízením ale jeden z apoštolů na pohřbu chyběl - Tomáš, který v té době hlásal boží slovo v Indii. Když třetího dne přišel ke hrobu, hořce se rozplakal. Apoštolové proto otevřeli hrob, ale ten byl prázdný, na zemi ležela jen obinadla. V modlitbě pak bylo apoštolům zjeveno, že Bohorodička byla s duší i tělem vzata ke svému Synu.
Dne 1.11.1950 definoval papež Pius XII. slavnostně dogma, že Přesvatá Bohorodička byla po ukončení pozemské pouti vzata s tělem i duší do nebe.