Olga byla manželkou kyjevského knížete Igora. Po jeho smrti (r. 945) vládla za svého nezletilého syna Svjatoslava. Projížděla po knížectví, zřizovala zájezdní hostince a převozy přes řeky. Soudila spravedlivě a měla ráda chudé. Když dospěl její syn, předala mu vládu a sama se odebrala do Cařihradu. Zde se zúčastnila bohoslužeb a přijala křest (někteří historikové se domnívají, že byla pokřtěna již v Kyjevě). Kmotrem jí byl sám císař Konstantin VII. Na křtu přijala jméno Helena (podle císařovny sv. Heleny). Po návratu domů se věnovala šíření víry na Rusi. Stavěla chrámy: sv. Mikuláše a sv. Sofie v Kyjevě, Zvěstování Přesvaté Bohorodičky ve Vitebsku, Přesvaté Trojice v Pskově. Svjatoslav se v té době účastnil četných válek, a tak se Olga často starala i o vládu. Synovi pomáhala v politických i válečných věcech. Velký žal však kněžně způsobovalo to, že její syn odmítal křest. Namítal: „Družina se mi bude smát.“ Ale i když otázka pokřtění Rusi byla odložena, přesto se již viditelně přiblížila. Nakonec práce a utrpení ukončily r. 969 kněžnin život. Před smrtí prosila, aby byla pohřbena křesťansky a aby nad ní nebyly slouženy pohanské tryzny.
Později, za jejího vnuka sv. Vladimíra, byly její neporušené ostatky vyzdviženy a umístěny v Desjatinném chrámu v Kyjevě. Tam je Bůh oslavil darem zázraků.