Narodil se kolem r. 970 v Chotouni u Českého Brodu. Byl světským slovanským knězem. Byl ženatý. Životopisy vzpomínají jeho syna Jimrama, který se později stal jeho společníkem v mnišském životě. Později se Prokop stal mnichem (snad v Břevnovském klášteře v Praze, nebo v klášteře na Kyjevské Rusi či v Uhrách). Po krátkém pobytu v klášteře odešel r. 1009 do údolí řeky Sázavy, kde si v jedné jeskyni zřídil obydlí a počal mýtit les a obdělávat půdu.
Kolem r. 1030 jej nalezl kníže Oldřich. Když zjistil poustevníkovy výtečné vlastnosti, zvolil si ho za rádce a zpovědníka. Protože Prokop viděl úpadek slovanské bohoslužby v Čechách, chtěl založit klášter se slovanskou bohoslužbou. Oldřich schválil jeho plány a slíbil mu podporu. A tak mnich kolem sebe shromáždil slovanské kněze a r. 1032 založil v údolí řeky Sázavy památný klášter a stal se jeho igumenem.
Nový klášter měl být baštou slovanské bohoslužby. Byl vyňat z pravomoci pražského i řezenského biskupa. Zachovávala se v něm pravidla sv. Bazila s některými prvky řehole sv. Benedikta. Byla v něm také škola.
Prokop dbal v klášteře na přísnou kázeň. Miloval mnichy, ale bylo-li třeba, káral je a trestal. Vypravuje se, že jeden bratr zpíval během sv. liturgie posvátné zpěvy strojeným a vyvýšeným hlasem, aby byl lidmi chválen. Po liturgii lidé prohlašovali, že bratr zpíval jako anděl. Když se o tom igumen dozvěděl, pokáral jej slovy: „Hledal jsi lidskou slávu, a tak ses připravil o zásluhu. Prý jsi zpíval jako anděl. Za to nyní dostaneš prutem, aby tě hořkost trestu vyléčila ze žádostivosti.“
Prokop byl neobyčejný muž a vynikající vůdce na cestě ke křesťanské dokonalosti. Neušel pokušení zlého ducha, ale nástrahám odpíral srdnatě a utvrdil se v pokoře a sebezáporu. Z pokory odmítal dlouhá léta přijmout název igumena. Ač žil sebezapíravě, byl vždy veselé tváře a plný dobrotivosti ke všem lidem. Podřízení jej více milovali nežli se ho báli. Zemřel 25.3.1053. Pochovali ho nejdříve v Sázavském klášteře, ale r. 1588 byly jeho tělesné pozůstatky slavnostně přeneseny do Prahy, kde jsou uloženy v kostele Všech svatých.
Sláva Sázavského kláštera netrvala ani sto let. R. 1096 z něj kníže Břetislav vyhnal slovanské mnichy a uvedl tam latinské benediktiny.
Sv. Prokop je prvním českým světcem, který byl oficiálně svatořečen v Římě. Stalo se tak r. 1204.