Narodil se kolem r. 480 v Nursii, ve středoitalském kraji Umbrii, v zámožné rodině. Studoval v Římě. Když viděl nemravný život studentů, opustil město a odešel do kopcovitého kraje na východ od Říma, kde se v osadě Affile, v blízkosti Subiaca, připojil ke skupině asketů, kteří se věnovali modlitbě a sebezapírání.
Aby se vyhnul obdivu, uchýlil se do jedné jeskyně, kde žil tvrdým poustevnickým životem. Když proti němu silně útočila pokušení, neváhal hodit se do trní a kopřiv, aby tak překonal smyslovou žádostivost.
Po třech letech byl vypátrán a začali ho vyhledávat muži, kteří chtěli žít pod jeho vedením. Benedikt jen po dlouhém váhání souhlasil. Brzy se ale ukázalo, že kázeň mnichů upadá. Bratři nebyli zvyklí na tak přísný režim, reptali proti Benediktovi a někteří se rozhodli, že ho otráví. Večer mu podali číši otráveného vína. Benedikt víno požehnal a v té chvíli se číše rozpadla, jakoby kamenem rozbita. On pak řekl ohromeným mnichům: „Bratři, odpusť vám Bůh, že jste mi chtěli učinit něco tak zlého. Což jsem vám neřekl již na začátku, že se vaše a mé mravy nesrovnávají?“ Pak ihned odešel do své samoty.
Od té doby se však k němu začalo hrnout ještě větší množství lidí. A tak Benedikt zřídil u Subiaca dvanáct malých řeholních společenství a vypracoval jim pravidla. V klášteřích se střídala práce s modlitbou a Benedikt nade vším bděl jako laskavý otec.
Rozkvět asketického života vyvolával obdiv mnoha lidí, ale i žárlivost jistého kněze, který chtěl různými intrikami Benediktovo dílo zničit. Snažil se pomluvami Benedikta a jeho žáky vypudit z krajiny, a když se mu to nezdařilo, poslal do klášterní zahrady, ve které mnichové pracovali, několik nestoudných ženštin, aby dávaly svými posunky bratřím pohoršení.
Aby odvrátil od svých žáků úklady, odešel Benedikt s několika mnichy z krajiny, kde sloužil třicet let Bohu, a hledal si nové místo.
Po dvou dnech cesty dorazil k Monte Cassinu v neapolském kraji. V krajině se ještě udržovalo pohanství a na úpatí Cassinské hory měli modloslužebníci chrám boha Apolona a Venušin háj. Protože hora patřila otci jednoho Benediktova žáka, ten ji mnichovi daroval. Benedikt ihned rozbil sošku bůžka, vyvrátil pohanský oltář, vyčistil Venušin háj a vyklidil všechny zbytky pohanství. Pak na hoře začali bratři stavět klášter. Stavba, ne nepodobná opevněnému městu, byla dokončena r. 532. Opodál založil Benedikt druhý klášter pro ženy.
Benediktův ideál mnišského života vylučoval dvě krajnosti: toulavé mnichy, kteří často zapřičiňovali mnohé nepořádky, a na druhé straně izolované askety, kteří usilovali o osobní dokonalost bez ohledu na potřeby ostatních lidí. Řeholní pravidla, která sestavil, se rychle rozšířila po celém západě, a tak se stal otcem západního mnišství. Jeho heslem bylo: „Modli se a pracuj!“
Benedikt se z pokory nedal vysvětit na kněžství, byl jen diakonem. Ve vědách nebyl sice obeznalý, ale měl pravou moudrost.
Jistý mnich se chtěl přikovat řetězem , aby se nemohl vrátit do světa. Benedikt mu řekl: „Jsi-li opravdový služebník Kristův, není ti třeba řetězu. Svazek posvátné lásky je dosti silný, aby tě udržel ve tvém předsevzetí.“
Gotský král Totila, zarytý arián, se r. 542 ocitl před Monte Cassinem. Aby Benedikta vyzkoušel, poslal svého důstojníka, převlečeného do královských šatů, k opatovi. Benedikt však zdaleka volal na převlečeného: „Synu, odlož šat, který máš na sobě, vždyť není tvůj!“ Ten se pln strachu vrhl k zemi a pak vypravoval králi, co se stalo. Totila potom přišel k Benediktovi sám, a když viděl jeho velebný zjev, vrhl se také k zemi. Benedikt ho pozdvihl se slovy: „Králi, již jsi spáchal mnoho zlého. Ustaň už konečně! Dobudeš sice Řím, devět roků budeš kralovat, ale pak předstoupíš před boží soud a budeš skládat účet ze svého panování.“ Slova na Totilu zapůsobila a ustal od svých krutostí. Co mu opat předpověděl, to se i stalo. R. 552 ztratil korunu i život.
Kdysi přisluhoval jistý mnich Benediktovi u stolu, drže mu světlo, když večeřel. Tu mu připadla myšlenka: „Kdo je ten, kterému přisluhuji? Já, který pocházím z urozeného rodu, stojím před ním jako služebník.“ Benedikt četl jeho myšlenky a odpověděl mu: „Co ti to připadlo na mysl? Učiň na svém srdci znamení kříže! Nepoznáváš, že tě pokouší duch pýchy?“ Pak jej poslal do ústraní, aby o svém přestupku přemýšlel.
Benedikt předpověděl den své smrti. V oznámený den byl zachvácen zimnicí. Nechal se dovést do chrámu, přijal eucharistii a stoje, opřen o své bratry, zemřel 21.3.543.
Byl pohřben pod hlavním oltářem montecassinské baziliky. Římský papež Pavel VI. jej 24.10.1964 vyhlásil patronem Evropy.