Narodil se 21.4.1904 v obci Hrabské, okres Bardějov. Teologická studia absolvoval na řeckokatolické teologické akademii v Prešově. Kněžské svěcení přijal 3.2.1929 v Prešově. Následně byl ustanovený za administrátora farnosti Pakostov. Když byla založena farnost v Praze, biskup P.P.Gojdič jej jmenoval za jejího prvního faráře. Od 15.9.1936 do 31.8.1941 byl spirituálem kněžského semináře v Prešově. V dubnu 1940 se stal doktorem posvátné teologie. Od 1.9.1941 byl biskupským tajemníkem. Profesorem pastorální a morální teologie na Vysoké bohoslovecké škole v Prešově byl od roku 1943. Vysvěcený na biskupa byl 11.5.1947.
Při smutných okolnostech Prešovského soboru 28.4.1950 postavila státní moc řeckokatolickou církev mimo zákon. Biskup se ocitl v domácím vězení. Později byl internovaný v klášteře v Báči u Šamorína a pak ve františkánském klášteře v Hlohovci. Tam byl 18.10.1950 zatčen a po více než roce velmi krutého vyšetřování byl 24.10.1951 oddělením státního soudu v Bratislavě odsouzený k 15 letům odnětí svobody, peněžitému trestu 20 000 Kčs, ztrátě čestných občanských práv na 10 roků a propadnutí celého majetku. Tím začala jeho strastiplná křížová cesta po krutých a nelidských komunistických věznicích v Bratislavě, Ilavě, Leopoldově, Praze, Mírově a Valdicích. S vážně podlomeným zdravím byl 12.5.1964 z posledně jmenovaného vězení propuštěn „ze zdravotních důvodů a za dobré chování“ podmínečně na 3 roky. Během pobytu ve věznicích, který trval 13 let 6 měsíců a 24 dní, snášel tvrdý vězeňský režim, charakterizovaný fyzickým nátlakem, morálním utrpením, malým množstvím stravy, zimou a nedostatečnou lékařskou starostlivostí. Všechny tyto faktory se staly příčinou trvalého nalomení jeho zdravotního stavu. Po propuštění žil v domácím vězení až do začátku roku 1968 v Charitním domově v Oseku v severních Čechách, kde byl stále sledovaný příslušníky STB. Po obnovení řeckokatolické církve v červnu 1968 vykonával funkci prešovského světícího biskupa, ale plně rehabilitován nebyl. Zemřel, jak je uvedeno i ve zprávě o prohlídce mrtvého, na následky vězení, 23.7.1976 v Prešově. Během exhumace byla v jeho tělesných ostatcích toxikologickou zkouškou potvrzena nadměrná přítomnost jedu – arzénu, který podle analýz musel být podávaný v malých dávkách po dlouhou dobu.