O jeho životě nám vypráví jeho učitel, abba Dorotej.
Dositej pocházel z bohatého rodu. Nikdy neslyšel boží slovo. Jednou se dozvěděl, že existuje město Jeruzalém, a vypravil se tam. Když byl v Getsemanské zahradě, uviděl obraz posledního soudu. Mládenec si ho bedlivě prohlížel. Tu spatřil v blízkosti nějakou ženu, která mu začala obraz vysvětlovat. On se podivil, neboť o křesťanství nic nevěděl. Pak se jí zeptal, co je potřebné dělat, aby se člověk zbavil pekelných muk. Ona mu odpověděla: „Posti se, nejez maso, co nejvíce se modli a budeš spasen.“ Po těchto slovech žena zmizela. Mladík začal ihned plnit tato tři nařízení. Na zpáteční cestě se jeho společníci divili, že dělá věci, které nekonají lidé ve světě, ale v klášteře. Chlapec, který nevěděl nic o Bohu ani klášterech, je prosil, aby jej zavedli do nějakého kláštera. Oni jej odvedli k otci Seridovi. Ten ho dal do výchovy otci Doroteji. Dorotej mládence postupně učil askezi, postu, modlitbě, odklonu od všeho světského a zvláště poslušnosti.
Dositej sloužil v ošetřovně a vše dělal tiše a pokorně. Když se mu však stalo, že řekl některému chorému něco v hněvu, vyběhl ven do své cely, kde usedavě plakal. Tehdy k němu přicházel abba Dorotej, který jej napomenul, že zarmoutil Krista. Když se chlapec dostatečně vyplakal, Dorotej ho povzbuzoval slovy: „Vstaň, Dositeji, kéž ti Bůh odpustí. A teď polož základy ke své nápravě.“
Jednou donesl ekonom do kláštera pěkný nůž. Dositej jej vzal a donesl Doroteji na ošetřovnu. Dorotej viděl, že je nůž dobrý, ale protože chtěl, aby se jeho žák nevázal na žádnou věc, řekl mu: „Chceš se stát otrokem tohoto nože? A nebojíš se, že ne Bůh, ale tento nůž bude nad tebou vládnout?“ Když Dositej slyšel tato slova, mlčel. Pak mu Dorotej nařídil, aby nůž někde položil a již nikdy se k němu neodvážil ani přiblížit. Dositej to splnil, a i když nůž používali jiní, nikdy jej ani nenapadlo, že by se ho mohl jen dotknout.
Jednou potřeboval Dositej nové šaty. Tu mu Dorotej nařídil, aby si je ušil. Když byl mladík s prací hotov, oznámil to Doroteji. Ten ho pochválil, že práci udělal pěkně, a nařídil mu, aby je dal jednomu z bratří. To se pak opakovalo ještě jednou. Sv. Dositej však nikdy nereptal, ale s radostí plnil to, co mu Dorotej nařídil.
Tak žil Dositej v klášteře pět let. Pak onemocněl na tuberkulózu. Nemoc snášel trpělivě. Když již nebyl schopen se modlit, řekl mu Dorotej: „Můžeš se přestat modlit. Jen vzpomínej na boží jméno a měj Boha stále před očima.“ Když se Dositejovo utrpení velice zvětšilo, poslal ke starci Varsonofiovi, který měl prorockého ducha, se vzkazem: „Propusť mě, otče, nemohu dále žít.“ Starec mu odpověděl: „Ještě trp, dítě, neboť již není daleko boží milost.“ Po několika dnech opět mládenec poslal ke starci vzkaz: „Pane, již nemohu déle žít.“ Nato mu starec odpověděl: „Jdi v pokoji, postav se před Nejsvětější Trojici a modli se za nás před trůnem Páně.“ Tehdy začali mnozí z mnichů reptat, protože neviděli, že by Dositej dosahoval velké zdrženlivosti. Často jej viděli jíst, i když ne velké množství, neviděli, že by byl jako první v chrámě. Nikdo z nich nevěděl o jeho velké poslušnosti.
Brzy po Dositejově smrti (kolem poloviny 7. st.) přišel do kláštera jeden svatý starec. Ten se modlil, aby uviděl zesnulé otce kláštera a aby mu o nich dal Pán něco vědět. Jeho modlitba byla vyslyšena a viděl všechny otce ozářené světlem. V jejich středu se nacházel jinoch s radostnou tváří. Po tomto vidění se starec začal vyptávat, kdo je tento mládenec. Když ho popsal, všichni pochopili, že je to blažený Dositej. Tu oslavili Pána a divili se jeho milosti.