Byl mladším bratrem sv. Bazila Velkého. O jeho mladosti mnoho nevíme. Narodil se kolem r. 332. U svého bratra se učil rétorice. Byl ustanoven za lektora v místním chrámě, ale brzy tuto funkci opustil, aby se mohl zcela věnovat rétorice. V té době se oženil. Studoval Origena, Filona z Alexandrie a Teognota.
Pod rodinným vlivem se později vrátil k církevní službě a pak odešel na několik let do samoty. Jeho manželka byla velmi nábožná, a proto pravděpodobně došlo k vzájemné dohodě vzdát se manželského života. Řehoř byl na rozdíl od Bazila mystik a filosof. I když jej sv. Bazil považoval za nezkušeného v církevních otázkách, vysvětil jej (r. 371) na biskupa pro městečko Nissu. Zde pomáhal Řehoř svému bratru v boji s herezí, a to ne činy, ale perem. Tato činnost však přivolala útoky nepřátel. Zavolali jej na soud do Galacie (r. 375), kde jej drželi pod vojenským dozorem. R. 376 byl v nepřítomnosti odsouzen za údajné zneužití církevního majetku a poslán do vyhnanství. Po smrti císaře Valensa (r. 379) se vrátil zpět ke svému stádu. Byl přivítán s jásotem. Brzy nato zemřel jeho bratr Bazil a sestra Makrína, což byl pro Řehoře těžký úder.
Antiochijský synod (r. 379) jej určil za vizitátora arabských církví. Při této cestě navštívil Řehoř pravděpodobně i Palestinu. Z cesty si odnesl nepříjemné vzpomínky, protože musel bojovat s apolinarismem.
R. 381 byl účastníkem II. všeobecného koncilu v Cařihradě. Jeho dogmatická díla měla vliv na vítězství katolické strany na sněmu. V císařském ediktu z 30.7.381 byl jmenován členem skupiny biskupů, jejichž rozhodnutí byla z dogmatického hlediska závazná. V letech 382 a 383 pokračoval na synodách v Cařihradě v boji s ariány. R. 394 byl opět na sněmu, který se zabýval arabskými církvemi. Brzy nato zemřel.