Předpostní období začíná tři týdny před Velkým postem nedělí celníka a farizeje. Církev během této doby připravuje věřící na Velký půst.
Neděle celníka a farizeje - dostala své pojmenování podle podobenství o celníku a farizeji (L.18.10-14).
Po této neděli následuje volný týden (volnica), v němž není ani jeden den pokání a postu. Volnica vznikla jako reakce řeckého obřadu na arménskou praxi - postit se celý tento týden. Protože Řekové považovali Armény za bludaře, zavedli volný týden. Kromě toho Církev volnicí reaguje na podobenství o celníku a farizeji. Farizej se chvástá, že se postí dvakrát týdně, a tím ukazuje, že půst bez duchovního základu nemá cenu.
Neděle marnotratného (bludného) syna - dostala pojmenování podle jednoho z nejkrásnějších Ježíšových podobenství (L.15.11-32).
Masopustní sobota (1. zádušní) - sobota byla zvolena jako den památky na zesnulé z těchto důvodů:
Þ v sobotu Bůh odpočíval po stvoření světa
Þ Ježíš Kristus odpočíval po ukřižování v sobotu v hrobě
Þ ve Velkém postě se na východě konaly bohoslužby jen v sobotu a v neděli.
První zádušní sobota je před masopustní nedělí, kdy se vzpomíná na poslední soud. Další jsou před 2., 3. a 4. nedělí postní a před Sesláním svatého Ducha.
Neděle masopustní - v tuto neděli si Církev připomíná poslední soud (Mt.25.31-46). Svůj název dostala neděle od toho, že byla posledním dnem před Velkým postem, kdy bylo dovoleno jíst maso (maso - pusť). Slovům „maso-pusť“ odpovídá italské „karne-vale“ (tedy sbohem, maso), z čehož vzniklo slovo karneval.
Syropustní sobota - v tento den se vzpomínají všichni asketové.
Syropustní neděle - tuto neděli se vzpomíná vyhnání prarodičů z ráje. Název dostala neděle od toho, že byla posledním dnem, kdy bylo dovoleno jíst mléčné potraviny. V tuto neděli se na večerni mnichové v mnoha klášterech žádali o vzájemné odpuštění a pak se odcházeli postit do pouště (viz 1.4.).
