Kallistos a Ignatios Xantopulos:

 Poučení pro mlčící ve sto kapitolách

1. O nutnosti vzájemného poučování v dobrém

2. Ukazují, že toto poučení píší jako odpověď na prosbu nějakého bratra, aby splnili přikázání otců. Vyprošují Boží pomoc sobě k psaní a čtenářům k pochopení a konání napsaného

3. Program ponaučení

4. Základní začátek

5. Vznešenost milosti svatého křtu, co jí škodí a co ji pozvedá

6. Ve svatém křtu jsme obdrželi zdarma Boží milost, když ji přikrýváme vášněmi, můžeme ji opět očistit plněním přikázání

7. Ten, kdo žije podle Boha, musí projít všechna přikázání, ale hlavní část pozornosti věnovat prvním z nich, protože z nich se rodí další

8. Počátek každé bohumilé činnosti je vzývání jména našeho Pána Ježíše Krista s vírou a prosba za pokoj a lásku, které z Něho vyzařují

9. Skrze tyto tři věci a s těmito třemi věcmi společně dostáváme hojnost všech dober (O vzývání jména Pána Ježíše, o pokoji a lásce)

10. I náš Pán Ježíš Kristus je ve dny svého spasitelného utrpení i po vzkříšení odkázal svým učedníkům jako konečná přikázání a božské dědictví

11. V těchto třech jsou zahrnuta všechna dobra

12. Dar a navštívení svatého Ducha dostávají věřící od Boha Otce v Kristu Ježíši a jeho svatém jménu

13. Svatými otci a Duchem svatým, který v nich žije, nám bylo správně ukázáno, že se máme modlit k našemu Pánu Ježíši Kristu a u něho prosit za milosti

14. Ten, kdo se rozhodl jít k Pánovi cestou mlčení, musí si také vybrat i dokonalou poslušnost

15. Jaké jsou příznaky pravé poslušnosti, které má mít pravý poslušník, aby mohl poslouchat bez pádů

16. Ten, kdo touží horlivě pro Boha mlčet, musí být naplněn dobrým v pravé víře

17. O dvojí bázni Boží: začátečníků a dokonalých

18. Za přikázání a víru v našeho Pána Ježíše Krista jsme povinni položit i vlastní život, vyžadují-li si to okolnosti

19. Přirozená metoda sestoupení do nitra srdce vnímáním skrze dýchání za současné modlitby: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou.“ Tato metoda velmi působí na soustředění mysli

20. Znovu o přirozené metodě vzývání Pána Ježíše Krista spolu s dýcháním

21. I svatý Jan Zlatoústý učí modlitbě uvnitř srdce slovy: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou“

22. A svědčí o tom i sv. Klimak a Isichij

23. Tomu, kdo touží být zdrženlivé mysli, ale zvláště začátečníkovi, jsou potřebná vhodná cvičení v modlitbě, aby žil mlčenlivě v nesvětlé cele, protože skrze to se mysl s myšlenkami přirozeně spojují v jedno

24. Nejvíce je však soustředěnost mysli dána naším Pánem Ježíšem Kristem za vzývání jeho svatého jména v srdci; tato přirozená metoda sestoupení do srdce cestou dýchání, samoty na tichém a šerém místě a vše ostatní jsou k tomu pouze prostředky

25. Jak má mlčící prožít dobu od večera do probuzení ze spánku

26. Jak vstát ze spánku a čím se zabývat do rána

27. Jak se má žít od rána do oběda

28. O tom, že je nutné se vyhýbat prázdnosti a že je nutné, aby církevní tradici zachovával i mlčící

29. Ještě o modlitbě a co se máme vždy modlit

30. O tělesné obživě, tj. jak má jíst mlčící

31. Jak má asketa jíst v pondělí, ve středu a v pátek

32. Jak se má jíst v úterý a ve čtvrtek

33. Jak se má jíst v sobotu. Též o bdění a o tom, jak při bdění přijímat potravu

34. Jak se má jíst v neděli a o druhých věcech. Též o námaze a pokoře

35. Jaký způsob obživy se má zachovávat a jak se má žít během postu, zvláště pak ve Velkém postu

36. O rozvážnosti v podrobnostech a o tom, že zmírnění činnosti nemá cenu a o poslušnosti

37. Co má asketa dělat od jídla do západu slunce. O tom, že je nutné věřit, že podle naší námahy a množství činů obdržíme i dar Božích darů

38 Čistá modlitba je více než jakékoliv dílo

39. O množství poklon během dne a noci

40. O tom, že Bůh nerozděluje své dary jen podle množství naší námahy a skutků tak, jak jsme řekli, ale i podle návyku, způsobilosti, podle víry a naší přirozené vnímavosti

41. O všeobjímající a dokonalé rozvážnosti. O tom, kdo žije tělesně proti přirozenosti, o tom, kdo žije podle přirozenosti a duševně, a tom, kdo žije výše než je přirozenost a duchovně

42. Ještě o rozvážnosti v porovnávání

43. O změně a proměně, která se uskutečňuje s každým člověkem, a o velké slávě pokory

44. O pokání, čistotě a dokonalosti

45. O pěti počínáních začátečníka nebo toho, kdo k němu přistupuje, tj. modlitbě, zpívání žalmů, čtení, myšlení na Boha a ruční práci

46. Odkud má začít ten, kdo touží žít rozumně v mlčení, jaký se má stanovit jeho začátek, jak je pěstovat, jak v něm prospívat a dosáhnout dokonalosti

47. O mlčení u začátečníků

48 O pozorné a střízlivé modlitbě srdce a jejím konání

49. Jak nás naučili svatí otcové říkat modlitbu

50. O tom, že nejen u svatých otců, ale i u apoštolů nalézáme tajemným způsobem vyslovená slova této svaté modlitby

51. O tom, že začátečníci se mohou někdy modlit všemi slovy modlitby a jindy jen její částí, to však má být uvnitř srdce a vždy. Též i o tom, že se slova modlitby nemají často měnit

52. O tom, že plod vnitřní modlitby srdce potřebuje dlouhou dobu cvičení a sebenucení a že vše dobré se dosahuje nemalým úsilím a za dlouhou dobu

53. O nečisté modlitbě srdce a o tom, jak se dosahuje čisté a soustředěné modlitby

54. O soustředěné a čisté modlitbě srdce a teplu, které se z ní rodí

55. Teplo má rozličné původy, ale to, které pochází z čisté modlitby srdce, je jediné vskutku pravé

56. Jaké je přímé působení tepla srdce

57. O touze po Pánu a božském rozpoložení, které se rodí z vroucí pozornosti a modlitby

58. O slzách srdce a ještě o božské touze a rozpoložení

59. Napomenutí, že se nemá hledat to, co přesahuje míru, a o neustálém pamatování srdcem na našeho Pána Ježíše Krista

60. O vroucí horlivosti, o Božím zjevení v nás a o pravém posvěcení milostí

61. O Božím a nepřátelském působení

62. O osvíceném a nebloudícím učiteli

63. O pravém a lživém osvícení, tj. o světle Božím a světlu zlém, nepřátelském

64. O potřebné a nepotřebné touze, a jak se k nim máme chovat

65. Svatí otcové označují v čisté modlitbě a konání mysli za nevhodné nejen nepotřebné, ale i dobré touhy

66. O čisté a dokonalé mysli, duši a srdci

67. Jak viděli proroci obrazná vidění

Kapitoly 68-70 se nezachovaly.

71. O čisté modlitbě

72. Něco jiného je apatie mysli a něco jiného je pravá modlitba, která je výše

73. Ještě o tužbách a domněnkách mysli a o příznacích klamu a pravdy

74. O útěše božské a klamné

75. O božském blahu tryskajícím ze srdce

76. O tom, že toto duchovní blaho má mnoho projevů, ale nemá žádné pojmenování

77. Kdo touží žít v mlčení správně, musí mít tiché srdce

78. Jak prospívat v tichosti a o třech silách v duši: dráždivé, toužící a rozumové

79. V případě pádů je nutné co nejdříve činit pokání a tak se moudře posílit proti budoucím pokušením

80. O pádech a pokání

81. O pokání, bázni, lásce, pláči, slzách a sebepokořování

82. O bdělosti a o tom, že se na své cestě musí člověk chovat ostražitě

83. O tom, že mlčící má být horlivý ve všem, co bylo řečeno, ale především má být tichý a pokorný a vždy se má snažit vzývat uvnitř srdce Pána Ježíše Krista

84. O dobré a nadšené lásce k Bohu a božské kráse

85. O boji, poučujícím dopuštění a o opuštění Bohem

86. O apatii a o tom, co je lidská apatie

87. O apatii a dokonalosti

88. O chtivosti, smyslnosti, vášnivosti a apatii

89. Kdo je chtivý, smyslný, vášnivý a apatický a o léčení těchto neduhů

90. O víře, naději a lásce

91. O svatém přijímání a o tom, kolik blaha nám při čistém svědomí přináší časté přijímání

92. Je nezbytné znát zázrak svaté eucharistie, čím je, k čemu byla ustanovena a v čem je její užitek

93. Konec všeho, co bylo obšírně řečeno a zvláštní napomenutí adresátovi

94. Jak je třeba poslouchat a přijímat duchovní slova otců

95. O tom nejdůležitějším: jak se máme modlit, o pravém posvěcení a božské moci

96. Druhé shrnutí

97. O tom, že mlčení je vskutku pravý, jistý a otci doporučený obraz života a je ihned za poslušností, která je svatými nazvána skrytým životem v Kristu

98. O tom, že jsou i jiné cesty ke spáse, ale tato je královská a vede k přijetí za syny

99. V důsledku velikosti má tento způsob života mnoho pojmenování

100. Ponaučení, že je správné, abychom se i my snažili s Boží pomocí konat správně askezi, abychom dosáhli i nyní jakoby zálohou těch nadpřirozených a nejvyšších darů a abychom je skrze malou lenost neztratili

 na duchovní texty    na teologii    na úvodní stránku