V době vlády Diokleciána a Maximiána hrozilo, že se Velká Arménie a Kappadocie odtrhnou od římské říše. Proto Dioklecián poslal do této oblasti Agricolu jako správce provincie a Lisiáše jako ochránce hranic. Současně jim nařídil, že mají na tomto území vymýtit křesťanství.
Když přišel Lisiáš do Sataliony, byl zde představeným muž, jménem Eustratij. Byl to křesťan, kterého rmoutilo pronásledování jeho souvěrců. Sám však také toužil stát se mučedníkem. Modlil se k Bohu a prosil jej o znamení. Pak poslal sluhu do chrámu, aby položil ve svatyni jeho pás. Potom se měl sluha ukrýt a čekat, kdo opasek vezme. Bude-li to kněz Avxentij, znamená to, že je boží vůlí, aby se Eustratij stal mučedníkem. A pás vzal skutečně Avxentij.
Brzy nato byl Avxentij zajat a s jinými křesťany uvržen do žaláře. Eustratij jej pak měl předvést před Lisiáše. Ten místo toho před vladařem neohroženě vyznal, že i on je křesťanem. To Lisiáše rozhněvalo a dal ho pověsit na řetězy, rozdělat pod ním oheň a současně ho bít holemi. Když mučedník zůstal pevný, dal mu vladař potírat rány octovou vodou a trhat tělo železnými háky. Pak se mu Lisiáš začal vysmívat. A v té chvíli byl mučedník zázračně uzdraven tak, že neměl na těle ani jedinou ránu. To tak zapůsobilo na muže jménem Eugen, že ihned vyznal Krista a proklel pohanskou víru. Lisiáš, který přičítal zázrak kouzlům, dal zavřít oba do vězení.
V noci přišli do vězení vojáci a obuli Eustratiovi boty, které byly uvnitř plné hřebíků. Pak jej hnali s ostatními vězni dva dny cesty - do města Aravraku.
Když se přibližovali k městu, vyšli všichni obyvatelé a chtěli vidět Eustratia, který odtud pocházel. Nikdo se však neodvážil přiblížit, protože se báli. Tu se rozhodl muž jménem Mardarij, Eustratiův přítel, že bude mučedníka následovat. Rozloučil se s manželkou, pomodlil se (připisuje se mu modlitba „Vladyko, Bože, otče vsederžitelu ...“, která se modlí na polnočnici a třetí hodince), svěřil svou rodinu příteli a rozběhl se za průvodem. Když ho dohnal, ihned vyznal víru. Vojáci jej pak svázali a společně s ostatními zavřeli do vězení.
Pak začal soud. Avxentia přivedli před soudce nahého a svázaného. Když se odmítl poklonit modlám, byl sťat. Pak předvedli Mardaria. Když mu sundávali pouta, ptal se Eustratia, co má odpovídat, neboť je člověkem nevzdělaným. Ten mu poradil: „Stále jen opakuj jedno: Jsem křesťan, jsem služebník Kristův.“ Mardarij ho poslechl. A když mučitelé viděli, že jim nic jiného neodpoví, provrtali mu nohy železnými hřeby, dírami protáhli řetěz a pověsili na něj mučedníka hlavou dolů. Pak pálili jeho tělo ohněm. Mardarij mučení nevydržel a zemřel. Nato přivedli Eugena. I ten zůstal pevný, a tak soudce nařídil, aby mu vyřízli jazyk, usekli ruce a probodli nohy hřeby. Při vykonávání rozsudku mučedník zemřel.
Brzy nato šel Lisiáš kontrolovat vojsko. Nařídil vojáku Orestovi, aby hodil kopím na cíl. Ten poslechl a přitom mu vypadl na zem zlatý kříž, který nosil na hrudi. Lisiáš jej zavolal a vyptával se, zda je křesťanem. Když se Orest přiznal, dal jej vladař uvěznit.
Pak přišel Lisiáš se zajatci do Nikopole. Zde se před něj postavilo velké množství vojáků, kteří křičeli, že jsou křesťany. Lisiáš se polekal, neboť se bál, že může dojít k povstání. Když ale viděl, že vojáci odhazují zbraně a opasky, dal je všechny zavřít do vězení. A protože měl strach z Eustratia, poslal jej spolu s Orestem do Sebastie - k vladaři Agricolovi.
Eustratij se tam zeptal vladaře, zda je možné, aby byli podle zákona odsouzeni nevinní lidé. A pak mu citáty z řeckých filosofů začal dokazovat nesmyslnost pohanské modloslužby. Agricola sice důkazy uznal, ale na svou obranu uvedl, že musí plnit rozkazy císaře a žádal svatého, aby on i Orest obětovali modlám. Ti odmítli. Proto dal vladař přinést železné lůžko, které dal rozpálit. Nařídil Eustratiovi, aby se díval, co ho čeká. Oresta připoutali na rozpálené lože a ten na něm vypustil duši.
Pak byl Eustratij zavřen do žaláře. Zde jej v noci navštívili místní kněží a podali mu svátosti.
Ráno byl zajatec předveden před vladaře. Ten jej prosil, aby obětoval alespoň naoko, a tak si zachránil život. Eustratij odmítl a prohlásil, že je připraven na smrt. V té chvíli se Agricola rozplakal. Toho si všimli okolostojící a začali plakat též. Nakonec je musel sám světec utěšovat. Pak vyzval vladaře, aby vynesl rozsudek. Agricola s pláčem rozhodl, že má být Eustratij upálen. Cestou na popravu se světec modlil (připisuje se mu modlitba na sobotní polnočnici: „Veličája, veličáju ťa, Hospodi ...“). Když byla pec dostatečně roztopená, zavřeli do ní Eustratia a ten v ní zemřel. To se stalo na počátku 4. st.