Pocházel z Nové Cézaree v Pontu. Jeho rodiče byli pohané. Otec mu brzy zemřel a matka si přála, aby se stal Řehoř právníkem. Proto jej poslala do Palestinské Cézaree, aby se tam učil. Tam právě založil Origenes bohosloveckou a filosofickou školu. Četl s Řehořem řecké filosofy, ale současně mu vysvětloval i křesťanské pravdy. Žák se nejdříve vzpíral radám o tuhé sebekázni, ale nebyl schopen odpírat Origenovým důvodům, a tak se rozhodl stát se křesťanem.
Za pronásledování křesťanů odešel Origenes do Kappadocie a Řehoř se odebral do Alexandrie, kde studoval u známého Dionysa. Ve městě byla mládež nevázaných mravů. Bezúhonný Řehořův život brzy vyvolal závist a nepřátelé jej chtěli připravit o čest. Když měl Řehoř vědeckou debatu s několika učenci, vedrala se do místnosti jakási nestoudná ženština a podle návodu žádala Řehoře o zaplacení mzdy z rozkoše, kterou s ní prý užil. Ten nepozbyl duchapřítomnosti, a aniž by se dal s ženou do řeči, požádal jednoho ze svých přátel, aby jí dal, co si přeje. Sám pak pokračoval v rozhovoru. Ale jen co žena dostala peníze, litovala svého činu a odvolala obvinění.
Řehoř se vrátil do Cézaree, kde se setkal s Origenem a dal se pokřtít. Pak, místo aby se ucházel o veřejný úřad, odešel na poušť, aby tak v odříkání sloužil Bohu. V samotě ale nezůstal dlouho, neboť jej obyvatelé Nové Cézaree zvolili za svého biskupa. Ve městě bylo v té době pouze sedmnáct křesťanů a Řehoř se neměl ani kde ubytovat. Jistý Muson ho přijal do svého domu. Bůh obdařil biskupa darem zázraků a počet věřících ve městě začal růst. I pohané si biskupa vážili a předkládali mu své spory. Židé jej pro množství zázraků nazývali „druhým Mojžíšem“.
Řehoř vynikal také svou štědrostí a láskou k chudým. Toho chtěli jednou využít dva židé. Jeden z nich se položil na cestu, po které měl biskup jít, a dělal mrtvého. Když šel Řehoř kolem, prosil jej druhý žid o příspěvek na pohřeb svého spolubratra. Protože biskup u sebe neměl peníze, položil na domněle mrtvého svůj plášť a odešel. Podvodník se radoval. Pak vyzval svého druha, aby vstal. S hrůzou však zjistil, že pod pláštěm skutečně leží mrtvola.
Za Deciova pronásledování odešel Řehoř na skryté místo v horách a vrátil se až po císařově smrti. Když r. 270 ležel na smrtelném loži, zvěstovali mu, že ve městě je jen sedmnáct pohanů. „Díky Bohu,“ odpověděl biskup, „když jsem nastoupil do úřadu, bylo tady sedmnáct křesťanů.“ Umíraje řekl: „Cizincem jsem byl na této zemi za živa a cizincem chci zůstat i po smrti. Proto si nežádám náhrobek.“ Zemřel r. 270.