Byl jedním ze sedmdesáti, příbuzný Ježíše Krista. Je rozdílný od Jakuba Zebedeova a Jakuba Alfeova. Byl jeruzalémským biskupem. Sv. Pavel ho nazývá „sloupem Církve“ (Gal.2.9). Jakub předsedal apoštolskému sněmu v Jeruzalémě (Sk.15.13-21). Židé ho shodili r. 62 z hradeb jeruzalémského chrámu a dobili ho kameny a kyji. Jeho ostatky se nyní nacházejí v Římě v chrámě Dvanácti apoštolů, část v Moskvě ve Starojeruzalémském podvorí a hlava v Chalkopratijském chrámě na hoře Athos.
Sv. Jakubovi se připisuje autorství liturgie sv. Jakuba.