Pocházela ze Srbska, z vesnice Epivat. Její rodiče byli nábožní lidé. Paraskeva od nich dostala dobrou náboženskou výchovu. Také její bratr Eutimius byl vychován k náboženskému životu a později se stal biskupem v Maditě (v Trácii).
Po smrti rodičů začala Paraskeva žít asketickým životem. Dala se postřihnout na mnišství a odešla do Palestiny k Jordánu, kde prožila v samotě většinu svého života. Zde ji chtěl ďábel zastrašit. Bral na sebe podoby různých zvířat a netvorů a snažil se Paraskevu odehnat z pouště. Ta jej však vždy přemohla znamením kříže. Dva roky před smrtí se jí zjevil anděl, který jí nařídil, že se má vrátit domů. Ctihodná se vrátila do Epivatu, kde pokračovala do smrti (v 1. polovině 11. st.) v asketickém životě. Její tělo bylo pohřbeno křesťany, ale ne na společném hřbitově, protože ji považovali za cizinku.
Bůh však neponechává v zapomnění své svaté. V blízkosti Paraskevina hrobu žil na sloupě nějaký stylita. Jednou se stalo, že nedaleko tohoto místa vyvrhlo moře na břeh mrtvolu námořníka. Jeho tělo se začalo rozkládat a vydávalo takový puch, že ani stylita nemohl na sloupě vydržet. Proto dal páchnoucí tělo zakopat. Když dělníci kopali hrob, narazili na neporušené tělo světice. Nevěnovali tomu však pozornost a námořníka pohřbili vedle ní. Tu se jednomu z nich (Jiřímu) zjevila světice ve snu a nařídila mu, aby její tělo bylo vykopáno a uloženo na důstojném místě. Podobné vidění měla i jistá žena, jménem Eufimie. Tělo světice bylo uloženo v Epivatu, v chrámě sv. Petra a Pavla. Od té doby zde její ostatky uzdravily mnoho nemocných.
R. 1238 byly její tělesné pozůstatky přeneseny do Trnova, hlavního města Bulharska. Po dobytí Trnova Turky (14. st.) byly přeneseny do Valachie a po jejím pádě r. 1396 do Bělehradu. R. 1521 dobyl sultán Sulejman II. Bělehrad a ukořistil také ostatky světice. Odvezl je do Cařihradu. Ale ani zde nepřestal Bůh oslavovat svou svatou. Jejím působením byli uzdravováni nejen křesťané, ale i muslimové. Proto byly ostatky věnovány cařihradskému patriarchovi. Ten je r. 1641 daroval moldavskému vladaři a od té doby se nacházejí ve městě Jassa v Moldávii.