Svatí bratři Sergij a Bakchus byli Římané. Měli vysoké hodnosti u dvora císaře Maximiána. Jejich nepřátelé donesli císaři, že Sergij a Bakchus jsou křesťané. Císař tomu nechtěl věřit, ale přesto se rozhodl, že je vyzkouší. Jednou konal oslavu na počest svých bohů a zjišťoval, zda Sergij a Bakchus jsou přítomni. Ti stáli před chrámem a modlili se. Maximián je dal přivést do chrámu a nutil je obětovat bohům. Když odmítli, nechal je obléci do ženského spodního prádla a tak vozit po městě. Pak si je pozval k sobě a snažil se je odvrátit od Krista. Protože bratři odmítali a císař sám nechtěl mučit své oblíbence, odeslal je k východnímu vladaři Antiochovi, který Sergiji a Bakchovi vděčil za své postavení. Ten se je snažil přemluvit, aby odpadli, ale oni zůstali neochvějní. Proto dal Antioch Sergije zavřít, Bakcha vysvléci a bez milosti bít tak dlouho, že se sluhové museli kvůli únavě střídat. Během mučení Bakchus zemřel. Jeho tělo bylo hozeno dravé zvěři. Křesťané je však tajně odnesli a ukryli v jedné jeskyni. Příštího dne obuli Sergije do bot, které měly uvnitř dlouhé hřebíky, a hnali jej před vládcovým kočárem na různá místa. Nakonec byl (někdy mezi r. 290-303) sťat mečem ve městě Rosafé v Sýrii. Jeho tělo bylo pochováno místními křesťany.
Úcta mučedníků se velmi rozšířila na celém východě (podobně jako na západě sv. Kosmy a Damiána). Hrob sv. Sergije v Rosafé býval proslulým poutním místem. Těmto světcům je zasvěceno i několik chrámů v Římě.