Pocházel z Ikonia. Během jednoho z pronásledování křesťanů (pravděpodobně Maximinova nebo Liciniova) byl krutě mučen, ale zůstal v křesťanské víře pevný. Pak byl uvržen do vězení, odkud byl propuštěn až za nového císaře. Chariton odešel do Jeruzaléma, ale na cestě jej přepadli u Jericha lupiči. Protože nic neměl, hodili ho svázaného do své jeskyně a chtěli ho později zabít. Když loupežníci odešli, vlezl v jeskyni do sudu s vínem jedovatý had. Po návratu začali lupiči pít víno a všichni se otrávili. Chariton se pak osvobodil z pout a začal vést v jeskyni poustevnický život. Brzy se k němu přidali další muži, kteří chtěli žít mnišským životem. Chariton tedy založil klášter, který dostal jméno Faranský, a sám pro něj sepsal pravidla. Protože hledal samotu, odešel na pusté místo, ale i zde jej našli jeho následovníci. Založil pak další, Jerišský klášter. Stejným způsobem vznikl i třetí, Sukijský klášter. I z tohoto kláštera Chariton odešel a usídlil se v nedaleké skalní jeskyni, ke které byl přístup pouze po žebříku. Na jeho přímluvu vytryskl v jeskyni pramen vody. Světec zemřel kolem r. 350 a podle svého přání byl pochován v jeskyni lupičů. Jemu se připisuje obřad mnišského postřižení.