V první polovině 13. st. vtrhl do Ruska tatarský chán Batu. Tehdy žil v Kyjevě zbožný kníže Michal. Když k němu přišli chánovi vyslanci, dal je pobít a uprchl se svou rodinou do Uher. Zde se snažil sestavit vojsko, které by bojovalo proti Tatarům. To se mu však nepodařilo, a tak se vrátil do vlasti.
Knížata podrobených oblastí musela jít vzdát hold tatarskému chánovi. Proto se i Michal vypravil do Hordy k Batuovi. Na chánově dvoře bylo zvykem, že když někdo přišel vzdát hold vladaři, musel nejdříve projít posvátným ohněm a poklonit se posvátnému slunci a keři. Když tam Michal přišel, nutili i jeho k této modloslužbě. Jeho odmítnutí chána velmi rozhněvalo a dal Michalovi vybrat: buď splní rozkaz a obdrží své knížectví, nebo jej nesplní a pak zemře. Michal vzkázal chánovi: „Tobě, vladaři, vzdávám hold, protože ti Bůh svěřil vládu nad tímto světem. Ale tomu, čemu se tito klanějí, tomu se já neklaním.“ Bojaři z jeho doprovodu jej začali přemlouvat, aby splnil chánovu vůli. On jim však odpověděl: „Nechci se zvát křesťanem jen podle jména a konat pohanské skutky.“ Jeden z jeho bojarů, jménem Teodor, začal knížete povzbuzovat, protože se bál, že vzpomínka na ženu a děti může Michala přivést k odpadu od Krista. Pak Michal s Teodorem začali zpívat žalmy.
Brzy se dostavili biřici. Seskočili z koní, uchopili Michala, roztáhli mu ruce a bili ho pěstmi do prsou. Pak jej svalili na zem a dupali po něm nohama. Když to trvalo již dlouho, jeden odpadlý křesťan, jménem Doman, usekl knížeti mečem hlavu a odhodil ji stranou. Pak se obrátili k Teodorovi: „Pokloň se našim bohům a dostaneš celé panství svého knížete.“ Ten jim odpověděl: „Panství nechci a vašim bohům se klanět nebudu. Chci však trpět pro Krista jako můj kníže.“ Tehdy začali mučit Teodora, stejně jako předtím Michala, a nakonec mu také usekli hlavu. Těla mučedníků byla předhozena za potravu psům, ale Rusové, kteří tam žili, je tajně vzali a převezli do Černigova. r. 1572 byly ostatky obou mučedníků přeneseny do Moskvy, kde se nacházejí v Archangelském chrámě.