Za panování císaře Hadriána (117-138) žila v Římě vdova, křesťanka, jménem Žofie (Sofie, Soňa - moudrost). Měla tři dcery, které pojmenovala jmény tří křesťanských ctností: Věra (víra, Pistis), Naděžda (naděje, Elpis) a Libuše (láska, Ljubov, Agape). Všechny dcery vychovávala Žofie k těm ctnostem, jejichž jména jim dala. Když bylo Věře dvanáct, Naděždě deset a Libuši devět let, vypuklo r. 137 pronásledování křesťanů. Byla udána i Žofie s dcerami a předvolána před císaře. Když vladař viděl odvahu matky, poslal je na tři dny domů. Domníval se, že strach ze smrti zlomí matku i dcery a že odpadnou od Krista. Svaté ženy však i podruhé stály před císařem se stejnou smělostí. Když pak nepomohly ani lichotky, vydal vládce dcery krutému mučení. Dívky byly páleny na železném roštu, hozeny do rozpálené pece a do kotle s vařící smolou. Libuši bili tak, že její tělo bylo samá krvavá rána. Tomuto mučení musela přihlížet jejich matka. Žofie však povzbuzovala dcery, aby vytrvaly až do konce. Nakonec byly dívky sťaty mečem. Císař pak povolil matce pochovat její děti. Ta je pohřbila a zůstávala pak tři dny u jejich hrobu, kde nakonec zemřela žalem. Církev ctí i Žofii jako mučednici, protože trpěla muka při pohledu na utrpení svých dětí.
Ostatky mučednic se nacházejí ve městě Elzachu v Německu.